Celý článek si můžete poslechnout zde.

Poměrně často přichází klienti a vypráví: bolí mě koleno… To je jako výprava do Hlubin študákovy duše, protože za svoji praxi jsem se setkala s několika způsoby, proč koleno bolí. Když se ale klienti rozpovídají, končí to ve většině případů se slovy na operaci to není… a co s tím, když to bolí? V noze nemáte oporu, bolest vás nenechá v noci spát, někdy nejde koleno ohnout a poměrně často se vzdáváte oblíbených sportovních aktivit, jen pro to vaše koleno.

První příběh je můj vlastní, a proto velmi procítěný.

Tady začalo úplně vše, co mě dovedlo k dnešním znalostem a zkušenostem v masérně. Já, jako desetiletá holka běžela z kopce, zakopla o krtinec a už se s bolestí válela po zemi. Ten posed, na který jsem chtěla vylézt jsem hned zavrhla a slzy mi tekly bolestí. Po chvíli jsem mohla vstát a udělat první krok. Z procházky se vrátila opřená o klacek a kulhala ještě bezmála půl roku. K bolesti mého levého kolene se ale pro kulhání přidala i bolest pravého, a tak jsem si moc nepomohla.

Po roce bolest tak nějak ustoupila sama. I přes to, že jsem byla zkontrolována rentgenem a žádná zjevná porucha, ani příčina nebyla nalezena, následovaly rehabilitace, elektroléčba a tak dále. Při kontrole odborníků bylo vše v pořádku. Ale já se tak vůbec necítila.

V koleni jsem neměla oporu a při zatížení cítila ostrou bolest. Do školy, cestu dlouhou cca jeden kilometr, mě rodiče museli vozit a tělocvik, nebo pěší výlety přibližně rok nebyly reálné. Pak si to nějak „sedlo“ a já asi za rok už o ničem nevěděla.

Po deseti letech se mi stalo něco podobného a koleno opět začalo bolet. Vrátily se vzpomínky i s bolestí. Při chůzi si toho všiml kluk ze sousedního pokoje na kolejí a poradil mi cvik, který mi koleno „opraví“. Podle jeho instrukcí jsem cvičení provedla. Šlo o to, udělat dlouhý krok, s bolavou nohou vzadu a chodidla pevně přilepila k zemi. Špičky dopředu, kolena propnutá. S nádechem příprava, s výdechem jsem se otočila na jednu stranu, sledovala jsem, jak sval bolí a snažila se bolest rozdýchat. Potom totéž i s otočením na stranu druhou. Během dvou minut byla oprava dokončena. Bolelo to. Jako čert. Ale už jsem nechtěla rok kulhat, a tak to nevzdala. Druhý den mě ještě koleno bolelo, ale třetí den už bylo po bolesti. Čtvrtý a další den byl taktéž klid. Za následujících 15 let se bolest neprojevila.

Úplný zázrak! a tak si říkám, jak mohl kluk z kolejí mít znalosti o mé bolesti? Vždyť jsem byla pod sledováním lékařů? Byla jsem z toho překvapená a velmi mě to posunulo. Chtěla jsem taky takto pomáhat. Moje bolest mě nasměrovala tam, kde jsem měla být. Den ode dne a příběh po příběhu jsem se přibližovala k dnešku.

Při protahovacím cvičení, které mi kluk z kolejí poradil, jsem pochopila, co se mi tenkrát stalo.

Šlo o to, že při zakopnutí o krtinec se mi Zadní stehenní svaly natáhly víc, než se jim líbilo. Tím šokem se zkrátily, a proto při každém natažení, a ještě k tomu zatížení se svaly ostrou bolestí bránily. Jak jsem to postupně trénovala, chodila a zatěžovala, se napětí svalu pomalu uvolňovalo. Ale pořád nebylo vyhráno, a proto mě to ještě potkalo znovu. To abych to dořešila. Proto lékaři nemohli nic najít. Nic také nemohlo být vidět. Sval, který je kratší, zatím žádný přístroj neumí odhalit. Poznává se to jen a jen podle bolesti. I já to tak dělám.

Při studiu Bowenovy techniky jsem fungování svalů pochopila do detailu a mít dnešní znalosti tenkrát, dořešila bych natažený sval téměř okamžitě. Pokud by ale nepřišla ta první, bolestivá zkušenost, nemám sebemenší motivaci hledat, studovat a zajímat se.

Dnes už vím, a také to tak praktikuji, když nastane nějaké nepříjemné natažení svalu, je nutné jej přesně najít a v celé jeho délce tzv. přebrnknout. Jde o jeho rozechvění, které je sice bolestivé, ale velmi účinné a bolest tím odchází jako mávnutím proutku. Max dva až tři dny a je po bolesti.

Něco podobného se stalo pro změnu mému synovi.

Také běžel a šlápl na ořech. Na něm se svezl a krok měl o něco delší, než chtěl. Zůstal jako zmražený na místě a s bolestí se nechal donést ke mně. Pak už neměl zájem o nic z toho, za čím běžel. Obrnkala jsem mu svaly, na které reagoval citlivě a za 3 dny už fungoval jako dříve.

Svaly bylo nutné „obrnkat“ jemně, pomalu a hlavně co nejdříve. Nicméně stačily jen mé ruce, čas a z počátku volnější režim. Nic víc a je uzdraveno. Je skromné říci nic víc, protože studium Bowenovy techniky mi zabralo několik víkendů. Ale vyplatilo se a vyplácí se neustále.

Švagr, který ke mně syna přinesl se tenkrát děsil, co to bude. Jestli pojedeme do nemocnice? Divil se mému klidu. Kdybych neměla výše zmíněnou zkušenost a praxi, určitě bych se strachovala jako on.

Ale moje životní zkušenost se zúročila.

Třetí a zase úplně jiný příběh je z mé praxe

Novopečená babička se za mnou vydala na masáž. Trpěla bolestí trapézů, ale její chůze mi nedala a zavedla jsem řeč na kolena. Zcela smířeně mi vyprávěla, jak je to dva roky, co jí diagnostikovali artrózu a vzhledem k věku a váze je to stav trvalý a že se s tím má naučit žít. Řekla jsem si, že nemáme co zkazit a začala jsem působit na její koleno. Brnkala jsem svaly a povolovala kůži, která byla v daném místě velmi tuhá. Při seskoku z lehátka paní cítila úlevu. Když šla ze schodů zářily jí oči a při další návštěvě se mi věřila, že měla doma slzy v očích. Už se smířila s tím, že je vše kolem zlepšení její chůze marné. Teď má novou starost. Učí se chodit bez kulhání, protože vlastně není proč kulhat. Běhá za vnučkou, sousedům ukazuje dřepy před domem a šíří kolem sebe radost z nově navraceného pohybu. Jak málo někdy stačí. I po necelém roce si na udržení pohyblivosti v kolenou vystačí s mými radami a běhá skoro jako za mlada. Tyto bolavá kolena měly příčinu v přilepené kůži. Z přetížení svalů se zhoršilo prokrvování v podkoží a jednotlivé vrstvy měkkých tkání (kůže, podkoží, svaly a fascie) se slepily, omezily vzájemnou kluznost, průtok krve, lymfy a omezila se tím hybnost.

Čtvrtý příběh žije 82 letá prababička

Ta má silné bolesti v kolenou, které jí nenechají spát. Podle vyšetření se jedná o artrózu, (v jejím věku by to byl div, kdyby neměla opotřebení) ale to se nám s předchozím ošetřením neslučovalo. A tak hledám dál. Při přesnější identifikace jsou silné bolesti v dráze žlučníku – tedy na boční straně kolene. Po bližším pohledání má velmi citlivou téměř celou dráhu i reflexní plosku, bezmoc, smutek a starosti na duši, a ještě k tomu zálibu v tučných a smažených pokrmech. Pokud prababička nezapracuje na strastech, nebo očistě žlučníku, budou jí kolena  trápit pořád.

Páté koleno je mladé ženy, která čerstvě po 30. roku věku trpí jeho bolestí

Při bližším ohledání nemá vůbec žádné indicie k nalezení příčiny. Proto jsem zvolila aplikaci tělové svíce na bolavé koleno. Po vypálení bolest zmizela a v koleni se rozlilo teplo.

Šestý – Obdobný příběh byl i u 60-ti letého muže po Covidu

Ten si mimo klasických projevů prožil i otok kolene. Otok začal ve chvíli, kdy si myslel, že už je zdráv a může se pustit do práce. Přes noc mu nateklo koleno a během krátké doby měl 4x vytaženou vodu otoku. Pořád ho ale koleno bolelo a nešlo mu ohýbat. Z mého ohledání jsem žádnou, mě jasnou příčinu otoku nenašla, a tak jsem opět využila sílu tělových svící. Když se muž oblékal neskrýval překvapení: „Já to koleno ohnu“! Někdy to tak skutečně je a tento stav vydržel 7 dní, 8 den se situace trochu zhoršila a tak jsme přistoupili k aplikaci další svíce.

Sedmý příběh kolen je opět z jiného důvodu. Koleno této paní bolelo tentokráte od meridiánu ledvin. Napovídala tomu i reflexní ploška na noze a silná zimomřivost. Ledviny jsou orgán velmi citlivý a práce s ním je otázkou času. Proto jsme se domluvily nejprve na vyčištění bylinnými kapkami a poté posílení Cordycepsem. 

Osmé koleno bolelo také od ledvin, ale jinak. Při prochlazení těla, se už tak oslabené ledviny promítly do bolesti kolene z vnitřní strany. Stačilo pár dní odpočívat v teple a bylo po bolesti.

a to deváté bylo zase jiné

Příčinou byla slinivka a slezina. Celá dráha byla citlivá a psychický stav této příčině také nasvědčoval. Tato paní středního věku stále přemýšlela a dělala si starosti s dětmi, manželem. Na Slinivku a slezinu se mi nejvíce osvědčil čaj z borůvkového listí. Paní dostala rady a po měsíci už bolesti nebyly tak razantní a nevyrušovaly jí z odpočinku.

Výše zmíněné zkušenosti mě přiměly k tomu, že vyzkoušet se má ledacos, než se vzdát. A hledat je důležité, protože jsme každý jiný, a tak i příčina naší bolesti by měla být jiná. Ostatně i výpovědi o bolesti jednotlivých klientů jsou jiné. Naše kolena se nám připomínají v jiné oblasti, s jinou intenzitou i načasováním. Dennodenní praxe mi dává odpovědi na spoustu otázek. Moji věrní a trpěliví klienti mi v tom velmi pomáhají a já díky tomu vím, že kdo hledá, ten najde.

Proto se na své cestě nevzdávejte, ať už je jakkoliv dlouhá, nebo složitá, má smysl.