1.DÍL naleznete zde na tomto odkaze

V průběhu 20 let praxe se ještě nestalo, že bych si některý den mohla říct: „To je jasné, to znám.“ „To už jsem tu měla.“ Občas to tak je, že vím. Ale to, jak právě toto tělo zareaguje, je zase jedinečná zkušenost.

Pětiletý klučina

Mezi tyto neopakovatelné situace zapadá i malý klučina předškolního věku. Bylo mu přibližně 5 let, jeho slovní zásoba byla mírně podprůměrná, ale díky tomu, že mám děti ráda a trávila jsem s ním delší čas, jsem se naučila jeho slovnímu podání porozumět. Tento klučina byl z neúplné rodiny, kde nebylo příliš harmonické prostředí, a to se na jeho těle projevovalo na fyzické stránce velmi výrazně. Jeho trapézy a záda byly tužší než u většinové pracující populace. To ale nebylo jediné. Další pozoruhodností byl jeho sluch. Chlapec těžce zvládal křik a těžkou komunikaci doma, proto si sám vytvořil „svůj svět“, ve kterém „vypnul svůj sluch“ a slyšel jen to, co chce. To maminku znepokojovalo, a tak navštívila lékaře. Chlapec podstoupil jakýsi zákrok na obnovení sluchu a slyšel zase lépe. Ale pouze dočasně. Trvalo to pár týdnů a chlapec si svoji ochranu opět zařídil po svém. Jak jeho život probíhal dál, nevím – je to už dospělý muž – ale jediné, co se mi o jeho životě doneslo, je, že jeho základy byly natolik nepříjemné, že si řekl: „Takhle to nechci!“ a nyní studuje pedagogickou fakultu. Snad proto, aby mohl pomáhat dalším dětem, které to v dětství neměly snadné. Rozhodně jim může jít příkladem, že to jde!

Bolest hlavy z čelisti

O něco veselejší je příběh profesionálního řidiče, který trpěl na bolesti hlavy. Tento muž za mnou přišel v počátcích mé masérské praxe, a o to pozoruhodnější bylo, když jsem mu vyřešila bolest hlavy tím, že jsem mu urovnala čelist. V té době mě velice překvapilo, že právě toto zabralo. Od té doby jsem se s touto souvislostí nesetkala, ale nepřijde mi to nijak neobvyklé, protože hlavu ovlivňuje vše, co má co dočinění s tím, aby rovně seděla na krku nebo aby dráhy, tekutiny a svaly plnily svoji funkci. A pokud máme například vykloubenou čelist nebo svaly nejsou vhodně uvolněné/napjaté, vytváří se v těle nesoulad, napětí a stres, které se jen tak neschová. Čekají na náročnější chvíli, která přileje olej do ohně, a pak už je potřeba začít řešit.

Koleno zase jinak

V současné době řeším u více klientů bolest kolene. Ta se projevuje při chůzi do schodů, kdy klienti nemají v noze sílu přitáhnout celé tělo o schod výše. Příčina je ve vnější hlavě čtyřhlavého svalu stehenního. Ten je tuhý a jaksi neposlušný. Já do něj příčně tlačím v celé jeho délce při mírně pokrčeném koleni – ošetření je mírně bolestivé, ale jen velice krátkou chvíli. Každé další ošetření je pak příjemnější. Co je ale velice překvapivé, jsou zjištění klientů. Říkají, že chůze do schodů jim už nedělá takové příkoří a zvládají více nerovný terén s menší námahou. Úspěšnost tohoto ošetření je individuální, protože každý má jiný věk, odlišné aktivity během dne a různě dlouho ho to trápí. S jistotou ale mohu říct, že vždy cítí úlevu a ošetření jim dává smysl.

Nepříjemné pocity v koleni, nebo samotné omeziení na pohybu je vždy o souvislostech. O hledání konkrétního místa, omezení, projevu bolesti v klidu, nebo při námaze. je toho hodně a to je potřeba hledat a dávat si do souvislostí. Jako například ve článku na tomto odkaze.

Velkým bonusem pro mě je – a to i když klienti chodí stále se stejným problémem – zjištění, že po ošetření cítí úlevu až do té doby, než si to sami pokazí vlastním přičiněním. Třeba když jdou zase na zahrádku a chtějí strhat svět, nebo dlouho vykonávají stále stejné činnosti, a tím se svaly unaví, zatuhnou nebo zkrátí – a pak je omezení v pohybu na světě.

Vykloubený prst

Občas si před klienty povzdechnu se slovy: „Vy chcete, abych nezakrněla, že?“ Klienti mají někdy opravdu pozoruhodné příhody, nehody a potřeby, které mi přinášejí k vyřešení. A tak tomu bylo i s mužem, který podle vyprávění táhl těžký vozík a povytáhl si prostředníček ze základního kloubu. Prst ho bolel a obtížně se mu svírala pěst. Prst nebyl oteklý, jen tam „jaksi něco nesedělo“. Základem tohoto nového ošetření bylo představit si, jak vedou svaly a šlachy v tomto místě, jak to tam ve skutečnosti vypadá – a teprve pak jsem mohla něco řešit. Ošetřovala jsem tedy šlachy ve dlani a na prstu a muž hlásil, kde to bolí nejvíc. Samotná bolest je pro mě vždy ta nejdůležitější informace. Je to ukazatel místa, se kterým se něco stalo a potřebuje opravu. Ideální je, když tato zpráva těla je čím dál slabší a slabší – to je základní zjištění, že se stav zlepšuje. Po této zkušenosti mi pod ruce přišly ještě další prsty – jeden byl vykloubený a další zmáčknutý. U všech zkouším shodné postupy, jen přítlak má různé lokalizace. A v každém tomto postupu byl úspěch. Jen v případě, kde je otok, je práce mnohem složitější, protože nahromaděná lymfa brání v samotném ohybu a ošetření se přes tento vodní obal hůře provádí. Nemohu úspěšně nahmatat svaly v hloubce, a tím se vše komplikuje. Proto doporučuji začít pracovat na odstranění otoku. Mám vyzkoušeno, že obklad z tvarohu nebo využití chlorofylu rostlin přináší úspěch. Stejně tak gel Asea je skvělým pomocníkem – ten navíc podporuje samotnou regeneraci svalů.

Pes a zatuhlý sval

Moje hmaty nekončí v masérně, a když už mám dar hmatu, který hledá zatuhlá místa, nebojím se ho použít, kdykoliv je potřeba. Přibližně před třemi lety nám utekl pes. Náš velice hodný pes se vydal sám na procházku skrz ves. Až ji celou oběhl, přišel domů. Kulhal, a detektivním úkolem pro celou rodinu bylo zjistit, která noha to je – kulhal totiž vždy jen pár kroků po spánku, pak se rozchodil a nic nebylo poznat. Z toho jsme usoudili, že jde o zkrácený sval, a ne například o zranění. Nakonec to byl sval u kyčle – zřejmě čtyřhranný sval bederní (kvadratus lumborum). Zajímavé bylo, jak se psem vykomunikovat, že právě tento sval ho bolí.

Dívala jsem se mu do očí a jelikož pejska znám 10 let a vím, že je velice hodný, nebála jsem se mu způsobit bolest. Ale i tak bylo vidět, že otáčel hlavu směrem ke mně, jakoby mě chtěl kousnout. Milou odměnou bylo to, že pes přestal kulhat. Když se po čase vydal znovu na dlouhou a dobrovolnou procházku, přišel velice nešťastný. A jelikož byl starší, zase ho to víc vzalo… Noha ho bolela tak, že vypadal, jako by ho někdo zbil. Smutný, nešťastný, s minimem radosti z pohybu. Náš psí senior měl tentokrát hodně zatuhlé nohy, proto ošetření přišlo znovu a na stejném místě. Pro jistotu jsem ale přidala ještě druhou stranu i se svaly na ploše kyčle. Při ošetřování byl značně nevrlý a otáčel hlavu, jako by mě chtěl kousnout. Nemá to ale v povaze, takže tam byl jen náznak v rychlém otočení.

Co se ale stalo poté, bylo úžasné. Rozběhl se – docela rychle na svůj předchozí standard – a začal se usmívat. Kdo říká, že se pes neumí smát, by ho měl vidět před a po. První výraz byl: „Nevím, co jsem provedl,“ a ten druhý pak: „Juchů, jdeme si zaběhat?“ Ta radost v očích a ten ladný pohyb třináctiletého seniora byly nezapomenutelné. Byla to ta nejlepší odměna. Chtělo to jen sledovat jeho pohyby a přemýšlet nad tím, které svaly asi při daném pohybu používá a které ho tím pádem bolí. Podle hmatu toho moc poznat nebylo – výraznou zatuhlost, tak jako u lidí, jsem nenašla – takže jsem vsázela na logiku a na to, že se známe a čtu z jeho reakcí. Proto se mi cizí zvířátka špatně masírují, protože neznám jejich mluvu.

Špatně rozkousaná večeře

Mezi mé domácí „pacienty“ patřil i můj děda. Když jsem za ním chodila večer na návštěvu, odpočíval na gauči a vždy mi říkal: „Když si večer lehnu, bolí mě střed klenby na noze.“ Pomáhal si tedy tak, že si patou druhé nohy masíroval střed klenby na první noze. Aniž by to věděl, masíroval si žaludek. Moje reakce na jeho slova byla: „Dědo, a kde máš zuby?“ – samozřejmě nechápal moji otázku a hned odpověděl, že neřeší jeho protézu, ale že ho bolí noha.

Těžce se mi staré škole vysvětlovalo, že ve středu klenby je reflexní ploška pro žaludek. A ten se na něj zlobí. Pokud ledabyle pokouše večeři, kterou málo prosliní, nemůže se divit tomu, že žaludek je s jeho prací nespokojený a vznáší námitky. K tomu skvěle dopomáhá tenisák, který položíte na zem a plochou chodidla po něm válíte. A aby se vám nezakutálel, je skvělou vychytávkou dát ho do ponožky a její druhý konec přišlápnout. Takto si sami mohou pomoci i starší generace nebo hůře pohybliví jedinci.

Vždy je potřeba umět si poradit, a pokud ještě nevíte jak, hledejte lidi, kteří to vědí. Na samotě u lesa měli pana Lorence a s ním postavili už 3 domy. Co se týče těla, si můžete úspěšně pomoci SAMI, díky výukovým videím.. V nich je popsáno celé tělo tak, aby si každý sám mohl pomoci – a když si poradíte vy, můžete pak rady aplikovat na svých blízkých. Kdo se do lidského těla ponoří a začne nad ním přemýšlet logicky a podle základů mechaniky, zjistí neskutečné souvislosti a zákoutí. A hlavně si dokáže pomoci od bolesti HNED, SÁM A S MINIMEM FINANČNÍCH NÁKLADŮ!