
Když pracujete v oboru masáží řadu let, přichází přirozená touha poznávat. Nejenom nové techniky z kurzů a knih, ale přímo z rukou těch, kteří je mají zakořeněné v kultuře, tradici a každodenním životě. A také proto jsem se vydala do Egypta, abych si dopřála také kus toho luxusu, péče a pohodlí, které zažívají například mojí klienti a chtěla jsem pocítit na vlastní kůži, jak pracují jiní kolegové.
Žena masíruje ženu, muž muže
Egypt je islámská země a s tím přichází jasná pravidla. Ženu může masírovat výhradně žena, muže pouze muž. Zpočátku jsem se nad tímto pravidlem zamyslela, ale velmi rychle jsem pochopila, že je to naopak obrovskou výhodou. Vzniká totiž přirozená důvěra, intimita a pocit bezpečí, který ve wellness proceduře hraje zcela zásadní roli.
Celkem jsem absolvovala čtyři masáže od čtyř různých žen. A hned od začátku mě zaujalo něco, co dobře znám ze své vlastní praxe – každá masérka měla svůj rukopis.
Říkávám svým kolegům na kurzech: „Všichni jsme se učili stejná písmenka, ale každý si celkovou úpravu písma přetvoří po svém.“ A přesně to platilo i zde. Základ byl totožný – stejné pořadí, stejná filozofie, stejné hmaty. Ale každá žena do toho vložila kousek sebe. Malé odchylky, jiný rytmus, různý důraz a jiné doplňky, či opomenutí. Ten rukopis byl nepřehlédnutelný.
Nohy jako základ – a možná jako zrcadlo způsobu života
Každá z masáží začínala shodně: chodidly. A to ne jen letmým úvodem – masérky u chodidel strávily překvapivě dlouhou dobu. Pak přišla lýtka a stehna, jimž věnovaly pozornost, která by v našich zeměpisných šířkách patřila spíše zádům.
Přemýšlela jsem proč. A napadlo mě jednoduché vysvětlení: v Egyptě se chodí. Lidé jsou zvyklí pohybu v teple, na písčitém povrchu, v sandálech nebo bosí. Zatímco my Evropané přicházíme do masérny nejčastěji s přetíženými trapézy a bolestí zad po hodinách sezení u počítače, egyptské tělo nese zcela jiné stopy každodenního života. A masáž to zrcadlí.
Hmaty, které mluví jiným jazykem
Hmaty, které jsem na svém těle zaznamenala, byly převážně dlouhé a táhlé, vedené podélně – jak směrem k srdci, tak od srdce. Žádné příčné ani jinak kroucené, jak je známe třeba ze švédské masáže. Krouživé pohyby a spirálky se objevily výhradně na dlaních a ploskách nohou – tam, kde reflexologie vládne svým vlastním světem.
Zásadním a pro mě naprosto novým zážitkem bylo projíždění zádových svalů předloktím – dlouhým, pomalým tahem směrem k hýždím – a zpětný návrat loktem po vzpřimovači páteře. Tento hmat byl nečekaně zacílený a intenzivní. Hloubka přítlaku, které předloktím a loktem dosáhnete, je jiná než přítlak dlaní. Pro mě samotnou to bylo nepochopitelné, protože dlaň a palec jsou pro mě důležité části těla pro četbu úrovně zatuhnutí. A tyto masérky zvládly poznat úroveň zatuhnutí i bez palce, tedy převážně svým předloktím.
Šíje a obličej přišly na řadu ke konci – a byl to skutečný dárek. Spolu s ošetřením vlasové části hlavy. Celé tělo bylo ošetřeno v průběhu jedné hodiny a ještě k tomuto ošetření vložila masérka například tlakové uvolnění hrudníku, rozvolnění zápěstí, nebo mobilizaci ramen. Každá něco se zvého šuplíku poznatků.
Olej, který zůstává – vědomé rozhodnutí, ne opomenutí
Jedním z nejnápadnějších rozdílů oproti naší praxi bylo množství použitého oleje. Masérky olej aplikovaly velmi hojně a po celou dobu masáže ho průběžně přidávaly. A po masáži? Neotřely nic.
Zpočátku mi to přišlo nezvyklé – u nás je standardem klienta po masáži částečně otřít, aby nevycházel klouzavý a mastný. Ale záhy jsem pochopila záměr: olej je součástí péče. Pokožka ho vsákne, výživa zůstane. Není to nedbalost, je to filozofie.
A výsledek? Moje kůže po masáži byla hedvábně jemná.
Součástí jedné z masáží byla i tzv. hammam, což jsou tradiční forma očistné a relaxační procedury, která pochází z oblasti Blízkého východu a Osmanské říše. Nejde jen o „koupel“, ale o rituál péče o tělo i mysl.
Základní princip je kombinace tepla, páry, vody a mechanického čištění pokožky.
Jak hammam probíhá:
Dříve byly tyto procedury – známé jako Turecké lázně místem nejen záležitostí odpočinku, kosmetické péče, ale navštěvovali je lidé i za účelem společenského kontaktu.
A já sama mám takový poznatek, že když jsem pohladila vlastní ruku, přišlo mi, jako bych hladila kůži svého dítěte. Tak hladká, tak vláčná. Tohle byl jeden z nejsilnějších a nejpříjemnějších zážitků celé cesty.
Přítlak, který mi dal víc, než jsem žádala
Na masáži si volím vždy střední stupeň přítlaku, protože když neznáte sílu svého maséra, máte jistotou, že toto zvládnete. Na poslední masáži mé tělo kolegyně vycítila jinak. Tlačila o něco víc. Možná až tak, že jsem si říkala, že bych nechtěla zažít její silovou masáž. Při těchto hmatech se mi ale omlouvala s tím, že „moje tělo to potřebuje.“ A já musím přiznat – cítila jsem, že má pravdu.
Zajímavé ale bylo, že toto rozpoznala až poslední masérka ze čtyř. Ta, která pracovala s tělem, jež už prošlo třemi předchozími ošetřeními a mělo by být do značné míry připraveno. A přesto právě ona sáhla nejhlouběji a pracovala s největší intenzitou.
S úsměvem jsem si říkala: „naštěstí byla poslední“. Kdybych tuto masérku potkala jako první, s permanentkou bych nejspíš váhala. A bylo by to škoda – protože právě ona nastavila laťku nejvýše a zároveň nejpřesněji.
Teplo jako nástroj – i když venku je 51 stupňů
Uznávám, že jsem se nad tím pozastavila. V zemi, kde teploty v létě šplhají až na 51 stupňů Celsia ve stínu, využívají masérky teplé oleje, lávové kameny, saunu i parní komoru. Logika by napovídala opak – přece v takové výhni nikdo teplo nepotřebuje.
Ale právě naopak. Teplo v kontrolovaném prostředí uvolňuje svaly, otevírá póry, zrychluje vstřebávání olejů a hloubí relaxaci. Je to nástroj, ne klimatický luxus. A egyptské ženy to vědí velmi dobře. Teplota venku a teplota jako terapeutický prostředek jsou dvě různé věci. A navíc střídání teplot pomáhá tělu k drobné aktivaci nervů, svalů, pórů, imunity…
Zajímavé bylo i to, že během masáže byla část těla, která se nemasíruje neustále pod silnou osuškou. Což někdy zahřívalo víc, než bych chtěla, a tak jsem odkrývala alespoň prsty na rukou, abych se „neupekla“.
V Egyptě mají ve zvyku na přivítanou podávat horký černý čaj v malém šálku. To proto, že se pije horký pro zahřátí a člověk si pak užívá to slastné ochlazování, když jeho účinky odcházejí. Vše má svoje pravidla a systém. Pokud půjdeme proti němu, nesetkáme se s úspěchem.
Zde jsem se naučila, že vše má své načasování a posloupnost a málo co se dá uspěchat. Když je váš směr cesty daný určitou rychlostí. Zde neřeší stres, protože jejich víra jim dává klid a pokud není v rozhodnutí jejich boha, aby se měli dobře, oni to neovlivní. Mohou se jen modlit a chovat se dle pravidel své víry a čekat v zalíbení.
Zcela za svou si jejich filozofii vzít nemohu, ale jako protipól našemu spěchu, je zajímavé poznat jejich svět z blízka.
Hledáte více? Podívejte se na
další e-booky, které jsem napsala


eBook, který může změnit vaši masérskou praxi.


eBook, který Vám ukáže možnosti pro celou rodinu.


eBook, vám řekne jak si vybudovat první masérnu