V průběhu mého vzdělávání v oblasti masáží a životní cesty tímto směrem se neustále setkávám s novými kolegy, zajímavými lidmi a poznávám jejich životními příběhy.

K tomuto tématu stojí za zmínku příběh mé kolegyně, která žije bez dětí i bez partnera a proto se upnula převážně na svoji práci masérky. Pomáhala lidem den co den. Masírovala více než 6 hodin denně, neustále se obklopovala lidmi, kterým chtěla pomáhat a jedinou její hnací silou bylo to, že je v životě platná. Vysoký výdej energie, pozornosti a emocí jedním směrem bez návratu jí doslova semlel. Začaly se u ní po 40. roku věku projevovat omezení v hybnosti palce. Lupavý palec jí řekl DOST. Tohle není cesta, takový výdej energie tě zničí a já (palec) ti zařídím, aby sis odpočala.

Se svým palcem nemohla už víc klasicky masírovat a tak byla nucena razantně přehodnotit svůj pracovní život. Jako samoživitelka se nemohla obrátit na partnera, na rodiče, na nikoho.

Naštěstí jí to došlo poměrně brzy a začala se věnovat jinému druhu masáží a věnuje se nyní tantře. Našla v ní cestu nejprve kvůli sobě, protože zjistila, že toto je směr, který ona sama potřebuje řešit. Protože asi z tohoto důvodu nemá svoji vlastní rodinu.

Nyní pomáhá klientům touto cestou a její lupavý palec si může odpočinout a zároveň není na finančním dně.

V tomto příběhu je vidět, jak palec byl tím prvním signálem, který říká: “uber, přehodnoť a zkus to jinak“. Mně do života chodí podobné informace a vím, že když se mi ozve pravý kotník v podobě vymknutí, je to také řeč mého těla. Tělo říká, sedni na zadek a už prosím tě, nic nedělej. A s bolavým kotníkem toho opravdu moc neuděláte.

Vždy záleží na nastavení vaší mysli a čím dříve rozpoznáte ty první signály, tím lépe. Signály mohou být bolesti na těle, které znepříjemňují výkon samotného povolání. Je to například zvýšená citlivost ramenou, kdy ramena nesou naložený náklad a říkává se o nich, že si na ně naložíme hodně úkolů a proto jsou bolavá. Stejně tak je to s bedry. Když si naložíme na bedra, ozvou se. A to nejčastěji mezi 4 a 5 bederním obratlem. Mohou to být mezižeberní svaly, kdy nám povinnosti brání se „pořádně“ nadechnout a žít tak, jak bychom rádi. To je zkrátka řeč těla, které nás nenechá se zničit. Taková ta sebedestruktivní kontrolka, která se rozbliká a řekne: „dej si pozor, už to je toho dost“.

Nebo v mém případě rýma. Není jakkoliv smrtelná, ale každopádně je nepříjemná a zdlouhavá. Vím, že tímto mi moje tělo říká, už je toho dost. Uber.

Co je to syndrom vyhoření

Krásně nám to znázorní tato svíčka. Má ještě dost vosku na to, aby mohla hořet. Ale to hlavní – knot, je pryč. Ta vedoucí motivace a náboj pro činnost zmizel. A když se například masér rozdá tak, že už není kde brát, jde o alarmující stav a nutnost situaci řešit.

Vyhořelá svíčka. Voskl zůstal, ale knot je pryč!

Jinak se odborně tento stav nazývá bornout, kdy naše tělo dojde k emocionálnímu, fyzickému a mentálnímu vyčerpání, které je způsobeno dlouhodobým vypětí a stresem. Hlavně v pracovním prostředí, ale někdy potkává i matky malých dětí. Nebo třeba dospělé, kteří pečují dennodenně o své staré rodiče a vlivem usilovného opatrování jsou touto vzniklou situací izolovány od okolí, na které byli zvyklí a neustálý koloběh péče o blízkého, který je mnohdy bez nároku na změnu, opravdu náročný.

Proto je téměř nutné rozpoznat včasné indície a sledovat výskyt varovných signálů, které vám omezují, nebo znepříjemňují vaši práci a nebrat je na lehkou váhu. Samozřejmě, občas se stane každému, že se prochladí a má rýmu. Nějakou virózu chytne od dětí ze školky atd. Ale pokud je tam něco déletrvajícího, nebo snad opakujícího se, je nutno zbystřit. A říci si: „co mi tím chceš říci“?

Když práce nebaví

Když je toho moc, tak už je toho příliš. Na klienty se pak netěšíte a co víc, nemáte pak radost ani z toho, že pomůžete, neboz finanční odměny. Tady už není žádná motivace svoji práci dělat a dalo by se říci, že je konec. Toho se ale nikdo z nás jistě dočkat nechce a zatím svoji práci bereme jako poslání, službu bližnímu, která nás naplňuje.

Avšak znát tyto fakta je nutnost. Důležitost vědět, co se stane, když to přeženu je na místě. Pracujeme s lidmi, s jejich bolestí, strachy a úzkostmi. Je nutné umět pravidelně pečovat o sebe a svoji jedinečnost. Na střední škole nám velmi moudrá paní učitelka říkala větu: Jestli cítíte, že vás to nenaplňuje, jste nespokojení a nedokážete to změnit, odejeďte dřív, než vás to semele. A mluvila o práci s lidmi, kdy jsme pečovali o seniory v Léčebnách dlouhodobě nemocných a Domovech důchodců. Tam by žádný vyhořelý zaměstnanec díru do světa neudělal.  Oni tam potřebují jinou energii. A stejně tak maséři, také mají být taková sluníčka a optimisti.

Abyste si dokázali rozpoznat, zda jste vyhořelí, odpovězte si na tyto otázky:

• Jak se mi vstává, když vím, že dnes odcházím do práce?
• Sleduji během práce hodiny a počítám každou minutu, která mi ještě zbývá do konce?
• Dokáži se o své práci bavit s lidmi mimo pracovní dobu, nebo už mám averzi na slovo moje práce?
• Mám radost z pracovních úspěchů, které se mi na mém pracovišti povedou?
• Chce se mi zůstat v práci o chvíli déle a dodělat potřebné?
• Jsem zdravotně fit k výkonu svého povolání, nebo se vyskytují nějaká omezení, která mě varují před pokračováním mé práce?
  
  Moje práce je mým snem

A aby to tak opravdu bylo, je zapotřebí se věnovat aktivitám, při kterých se „nabijete“, uvolníte a získáte zpět svoje nadšení pro věc. A jak na to?

Zhodnocení a poznání vlastního já – je zapotřebí, abyste se sami nad sebou pozastavíli a srovnali si, jak to máte. Jak se vás dotýkají výše zmíněné otázky a co vás nenechává v klidu.

Stanovení si vlastních hranic a umění říkat NE –  tento, pro mnohé nesnadný úkol je jen otázkou praxe. První ne je složitější, ale to další už půjde lépe. Důležité je si uspořádat myšlenky a priority. Když budete na skutečném dně, komu pomůžete? A kdo pomůže vám? Víte to?

Dostatečný odpočinek a spánek – Mít kde nabrat síly na další náročný den je alfou a omegou všeho. Odpočatý jedinec zvládá náročné situace vždy snadněji. Tedy s nadhledem a větší vnitřní sílou.

Pravidelné přestávky během práce– krátké přestávky, kdy máte možnost se osvěžit, protáhnout, „rozdýchat se“ a nabrat nový elán je důležité zpestření. Protože vaše práce nemůže být jako maraton.

Cvičení a pohyb – tato volba spadá do aktivních způsobů, kdy se snažíme snížit napětí a stres z těla tím, že ho spálíme. A nemusí to být nutně běh, cyklistika, plavání nebo posilovna. Bohatě vám postačí, když si vezme svého psa, přítele, nebo sami vyrazíte na dlouhé procházky. Při nich si „pročistíte“ hlavu. Utříbíte si myšlenky a zklidníte svoje roztěkané tělo.

Zdravá strava a správná výživa – vyvážený přísun důležitých složek potravy a spokojené zažívání jde ruku v ruce ke klidné mysli a činům. Také dostatek tekutin a čerstvý vzduch s pravidelným větráním vám práci ještě zpříjemní.

Zaměření se na svůj vlastní střed těla, na dech a dechová cvičení s podporou aromaterapie je velmi důležitý základ, který se při zdokonalení aktivity dá zvládat při různých povoláních. Tím, že budete sledovat svůj hluboký nádech a výdech, se lépe zaměříte na své nitro, které je zdrojem veškerého klidu a síly.

Představa opory – když jsem opradu unavená, nebo laděná jinak, než bych si přála… představím si, jak mám za zády oporu od člověka, na kterého se mohu spolehnout, opřít se. Takže vyrovnám záda a hlavu pozvednu temenem vzhůru. Cítím, jak mám za zády moji vysněnou oporu a svojí přítomností mi pomáhá. Můžete si představovat přítele, partnera, nebo třeba anděla. Volba je na vás, nikdo kromě vás o tom vědět nebude.

Pomoc třetí osoby- někdy si na svoje „bolístky“ sami nevystačíme a potřebujeme pomoc blízkého člověka, přítele, nebo odborníka. Mít si s kým popovídat a znát názor druhého na naši věc je mnohdy velmi obohacující a povznášející. Nejdůležitější je, mít tyto lidi kolem sebe anebo je chtít hledat.

Změna– někoho může „dusit“ prostředí, ve kterém žije. Nenaplnění z práce, nefunkční vztah, nesoulad s přáteli. Proto nezůstávejte tam, kde se vám nelíbí a přemýšlejte o řešení vaší situace aktivní změnou.

Osobní rozvoj – v případě, že se cítíte nekomfortně v pozici, kterou momentálně máte, nabízí se cesta změny. Kdy studiem, osobnostním růstem a sebevzděláváním můžete najít východisko ze své současné situace.

Pozitivní ladění– jedním z možných řešení je také hledat pozitiva vašeho života. Zrale přehodnotit svoje priority, lidi ve svém okolí, činnosti a povinnosti které máte a zařazovat do běžného života aktivity, které vám přináší radost. Může to být například hudba, kterou jste poslouchávali v době, kdy vám svět připadal veselejší. Nebo návštěva míst, které jste měli rádi a třeba vám vyvolávají příjemné pocity z dětství, mládí…

Počátkem všech těchto možností je předpoklad, že chcete. Že máte vnitřní potřebu po změně ze stávající situace a aktivně toužíte udělat první krok. Ten za vás nemůže nikdo jiný vykonat.

Při nutkavé změně, utvářet si myšlenky jiným směrem a snažit své nitro ladit „lépe“, mohu doporučit četbu knih. Kdy například kniha

Moc přítomného okamžiku od autora Eckhart Tolle je unikátní svým popisem, jak vnímat své já a učit se řešit to, co je nyní. Nebát se něčeho, co nezměníme (minulosti a budoucnosti). Ovlivníme jen to, co je teď.

Nebo skvělou trilogii Zkušenost hlupáka I-III od autora Mirzakarim Norbekov, mi otevřely oči a pomohly na svět nahlížet zcela jinak. Je velmi čtivá, humorná a poučná.

Tyto knihy také pomáhají otevírat konverzační témata s klienty. Kdy oni za námi chodí s různými dotazy, myšlenkami a hledají v nás oporu.

Je možné využít určité skupinové terapie, skupinové meditace a skupiny zaměřující se na společném nalézání klidu ve svém vlastním JÁ. Hledající svůj střed a podporující se ve vnitřním vyladění nitra.



Pokud vás tento článek inspiroval, nebo vám pomohl, prosím o sdílení. Třeba právě díky vašemu předání může zachránit dalšího čtenáře.