Každý klient, který navštíví moji masérnu, je jedinečný. Ať už z pohledu tělesné konstrukce, životního příběhu, ladění duše, nebo bolestí, která ho přivedla. Přichází za mnou jako za opravářem, záchranářem, spásou a ve velmi nízkém procentu si přijdou pro odpočinek. Nejsem z těch masérů, kteří by hladili a chlácholili. Jsem ta, od které to bolí. Ale bolí to proto, aby se uvolnilo napětí, zatuhlost a tělo opět našlo své ideální ladění, pozici a radost z každého kroku a dne.

I přesto, že jsou moje hmaty mírně bolestivé, moji klienti to vědí a přesto se opakovaně vrací, nebo doporučují svoje známé. Všichni víme, že porod nejde bez bolesti. Injekci od bolesti také doprovází nepříjemný vpich a vydržíme to. Protože máme jasný cíl. Čekáme, že to zabere a uleví se nám. Stejně tak to mají moji klienti a jejich příběhy jsou mnohdy neskutečně pestré.

Přibližně tři roky mě navštěvovala klientka, která měla značné potíže s došlapem. Bylo na ní vidět, jak je pro ni každý krok bez bot utrpením. Říkala, že ji bolí paty na došlap a při měkké obuvi cítí úlevu. Celý den je na nohou a při dovolené nebo volném víkendu se její bolavé nohy značně zlepší. Toto vše by vysvětlovalo jasnou příčinu. Tvoří se jí patní ostruhy – vápenatělé nárůstky na okostici, přičemž tyto projevy se dají výrazně zmenšit uvolněním šlach na chodidle a v lýtku. Ale to nezabíralo. Navíc měla na samotné šlaše palce jizvu, která vznikla při odstraňování jakési boule na chodidle. Měla tedy tuhou jizvu, která ji tlačila u palcové šlachy. Aby toho nebylo málo, podobně tuhou bouli měla i na druhém chodidle. Pro jejich tuhost nebylo možné nahmatat cokoliv dalšího. Proto mi nebylo do poslední chvíle jasné to, co se za pár měsíců ukázalo jako příčina všeho.

Při pravidelné lékařské prohlídce ji z krve zjistili vyšší hladinu cukru, tedy cukrovku. Což je z pohledu orgánů záležitost slinivky. Ta má reflexní plosku právě pod palcem a při léčení cukrovky ji přestávaly bolet nohy na došlap – a to bylo to hlavní zjištění. Nohy tolik nebolí a boule se ztrácejí. Nešlo tedy o přetížené šlachy, ale o svépomoc těla, které cítilo potřebu neustále mačkat reflexní plosku slinivky – a jak jinak, než přes vytvořenou zatuhlost. Toto bylo pro mě neskutečně obohacující zjištění, protože svaly jsou mojí prioritou a reflexologie už tolik ne. Nyní vidím, jak je vše provázáno ještě důmyslněji, než bych řekla.

Při dalším rozhovoru s touto klientkou jsme došly na jídlo. Ke snídani si něco zobla, oběd jakš takš a na večeři a po ní by jenom jedla, mlsala a zajídala. Od zjištěné diagnózy jí pravidelně a hodnotně. Má výživnou snídani, oběd i večeři a nutkavost na sladké není tak velká. V součinnosti s tím má víc energie a celkově se jí ulevilo.

Mezi další inspirativní klienty patří i klientka, která je také neustále v pohybu. Navštívila mě s tím, že ji bolí koleno a ve stejné době vzniku tohoto omezení se jí také na noze, vytvořila malá boule o velikosti půlky hrášku přibližně v půlce malíkové hrany. Na tomto místě je reflexní ploska pro koleno. Po zaléčení kolene, kdy lékaři zjistili chybějící klínek v koleni, se hrášek na malíkové hraně a s ním vzniklá bolest ztratily. Po čase se této rekordmance v pohybu přihodila další věc – na nártu druhé nohy měla tvrdou bouli. Myslela, že je tam kost, ale lékaři ji to vyvrátili. Byl to ganglion, tedy rosolovitý útvar na šlaše, vzniklý z přetížení. Injekčně jí ho vytáhli a paní zase začala fungovat bez zastavení. A jelikož ganglion nevznikl jen tak, nenechalo na sebe čekat další omezení. Nárt ji bolel. Na rentgenu našli únavovou zlomeninu nártu a měla nařízeno omezit aktivity a šetřit se. A její reakce na tuto zprávu od lékaře? „Jak budu o berlích vozit kotouč s hnojem?“ U nás na Moravě je to označení pro kolečko. Sami si tedy můžete udělat závěr z toho, jak akční paní je a jak důležité jsou zprávy jejího těla o odpočinku. Zatím nohu šetří, maže ji Asea gelem pro urychlení hojení a postupně zařazuje do svého života i klid.

Mezi mé věrné klienty patří také pán obdobného věku jako dvě předchozí ženy. Má za sebou výměnu kyčle, která dopadla dobře. Ale vlivem svého povolání – častého sezení v kamionu – se mu stalo, že ho bolela bedra. Zřejmě výhřez ploténky, ale hlavně – jedna noha o 1,5 cm kratší. Tato trvale kratší noha, která vznikla po samotné operaci, spolu se sedavým způsobem života a doskakováním z vysokého vozu, zapříčinila bolest v bedrech, střílející do kříže, hýždí a zadních stehen. Odbyl si kolečko lékařů, rehabilitací, fyzioterapeutů a nic. Povolili jsme podrobně jednotlivé drobné svaly na kříži a hýždích, vytváříme neustále prostor mezi obratli pro správné usazení plotének a pán má klid. Jako bonus jsem ho nasměrovala na úpravu obuvi, kde si nechal podrazit svoje boty u kratší nohy o potřebný kus pryže, a od té doby chodí jen na pravidelnou údržbu, kdy vždy poladíme to, co za měsíc práce tělo zažilo. Nic akutního, co by ho svíjelo v bolestech nebo omezovalo v běžném životě.

Další skvělý příběh mám s mladíkem, který mě navštívil s tím, že byl na pohotovosti pro časté píchání na hrudi. Měl obavy ze svého srdce, ale na EKG se žádná odchylka od normálu neukázala a odeslali ho domů s tím, že to bude něco se žaludkem. Tato informace byla na jednu stranu pozitivní – infarkt to není. Ale co to tedy je, že ho to v klidu nenechá ležet a děsí ho každý nádech? Pro mě to nebylo nic nečekaného, protože něco obdobného jsem řešila i u sebe. Zatuhlé mezižeberní svaly zabraňují hlubokému nádechu, hrudník se nemůže rozpínat a skrze bolest informuje svého majitele o nekomfortu, který pociťuje. Co tedy následovalo: povolovala jsem postupně každé mezižebří od hrudní kosti až k obratlům, kousek po kousku. Kůže se v místě každého žebra zbarvila do růžova – a to byl signál, že se do dané oblasti vrátil život. Klient se mohl volně nadechovat, protahovat a konečně se věnovat tomu, co ho bavilo.

Velice vzácným případem pro mě byl muž, který miloval opravy starých aut. Liboval si v tom, že povoluje šroubky, dělá vlastní karoserii na své veterány a celkově svoje ruce s radostí používá a potřebuje od nich přesnost. Jeho starostí bylo, že pro silné mravenčení v noci spí pouze hodinu. Po bytě chodí s peřinou ve snaze odpočinout si na různých místech, jen aby se zabavil a dočkal se brzkého rána. Lékaři mu po dlouhém hledání našli pouze to, že má nevysvětlitelné skvrny na míše. Že to nikdy neviděli a patrně to bude od toho. Mravenčení míval i přes den, práce ho nebavila, šroubky mu padaly z rukou a když se rozhodl jet na výlet, nejednou se pár kilometrů od domu vrátil zpět s tím, že doma to bude lepší, že ta elektrika a mravenci mu stejně výlet pokazí.

Při hodinové masáži jsem nenašla nic zvláštního, na nic nereagoval citlivě a vše pro něj bylo pohodové. Až na jedno místo – prsní sval u úponu na pažní kost ve chvíli rozpažení. To pro něj bylo tak citlivé, že se mi sunul po lehátku a nepříjemnou bolest v obličeji nijak netajil.

Toto jsme prováděli každý týden po dobu 7 masáží a na poslední masáži mi říká: „Už spím 5 hodin v noci, je to nádhera. Práce mě zase baví, šroubky mi drží v ruce a jsem schopen zase pracovat.“ Takto úžasnou reakci jsem ani nečekala. Toto zjištění, že je důležité nejen najít sval, ale i jeho postavení, mě neskutečně posunulo v mé praxi a díky tomuto klientovi jsem schopna pomáhat dalším mnohem úspěšněji.

Na své práci mám ráda to, že se mohu každý den vzdělávat. Dozvídat se nové věci z oboru nebo i ze života klientů. Poznávám jejich svět, který oni žijí. Učím se od nich vařit, opravovat auta, budovy, nebo společně cestujeme a sdílíme tipy na výlety… Každý příběh je unikát a to je přesně to, co mi zabraňuje vyhořet.