Už je tomu hodně dávno, bylo mi 18 a já si myslela, že po absolvování Rekvalifikačního kurzu Masér pro sportovní a rekondiční masáže, udělám se svými masérskými schopnostmi díru do světa jako hrom.

Jaká byla ale krutá realita, když moje hmaty nedokázaly ulevit od bolesti na zádech, ani na koleni. Snad jen šíje byla uvolněnější. Ale chybělo mi to základní: ZKUŠENOSTI.  Postrádala jsem nějaké vedení, které by mi dokázalo zodpovědět spoustu otázek a vedlo mě například v pokračovacím kurzu v masážích. Já nevěděla, co na těle mám hledat. Jak se svaly chovají a co souvisí s čím. Jaké svaly nejvíce tuhnou a proč. Jaké stereotypy jsou nevhodné a svým častým opakováním přispívají k bolestem. Zkrátka z kurzu umím perfektně roztírat olej na lidském těle několika různými hmaty. To mi šlo opravdu bravurně. Ještě se v mém věku na tyto postupy dali, mimo jiné, ohromovat kluci. Ale jinak mi znalosti z kurzu byly k ničemu.

Proto jsem nad sebou začala více přemýšlet a postupem času mi i moje tělo neustále připomínalo, že není vše OK a že by chtělo pomoc. Bolelo mě koleno, pak svaly kyčle, trápilo mě těžké dýchání a bolesti v hrudní páteři… Naštěstí mám kolem sebe pár lidí, kteří mi věřili a já pro ně hledala techniky a jejich úlevě. Já navštěvovala různé kurzy a postupně opravovala i sebe.

Pořád to ale nebylo to pravé, ořechové. Ve vzdělávacích institucích, které nabízí řadu kurzů mi začalo chybět nástavné studium pro maséry. Takové to sdělování zkušeností z praxe, předávání poznatků a nastavování masérské činnosti na vyšší level. A tak se po získání vlastních zkušeností a stovkách klientů pouštím v tomto směru na vlastní nohy a předávám zkušenosti sama formou minikurzu. Abych posunula ty kolegy, kteří byli na začátku nejistí a nesmělí. Stejně jako byla tenkrát já. Protože kdybych to kdysi vzdala, nezkoušela to po druhé a po třetí, nejsem zde. Nemám spokojené klienty a neměním životy lidí kolem sebe. A už vůbec nemám potřebu svoje ověřené postupy a hmaty předávat začínajícím kolegům.

Vezměme si takové tovaryše několik desítek let zpět.  Školy s odborným vzděláváním nebyly a kdo chtěl umět nějaké řemeslo, byl u učeného řemeslníka nejdříve na výpomoc a pak dostával stále složitější úkoly, než se sám osamostatnil a mohl se vrátit domů jako vyučený. Tato forma předávání zkušeností měla svá pro a proti. Nemůžeme zde mluvit o kvantitě učedníků, ale zato bych vyzdvihla kvalitu jejich práce.

Když nějaký čas, dejme tomu rok, koukáme pod ruce svému profesně staršímu učiteli, ptáme se na detaily a známe různé situace a případy, tak se pak od jednoduchých úkolů pouštíme sami do práce. Teprve potom má naše práce zcela jiné výsledky a to se zákonitě promění na klientele, finančním ohodnocení a celkově na našem sebevědomí.

Nechci se dotknout žádného svého kolegy, ale když se já snažila získávat zkušenosti, moc ochoty mě v tomto směru nepotkalo. Až tenkrát v Českých Budějovicích, tam byla kolegyně, u které já masírovala ve studiu a ta mi, díky Bohu a díky Tobě – Eriko, velmi pomohla odstartovat moji kariéru. Dnes už je kuře chytřejší než slepice a co se týče zatuhlosti svalů, ptá se ona mě. Každá jsme si našla svůj specifičtější záměr a v něm se zlepšujeme. Protože myslet si, že už umím dost je začátek konce každé cesty. Touha pořád hledat a vzdělávat se je hnací motor každého z nás.

Například u seniorů ráda vidím, že mají ještě potřebu starat se o zvířátka, babičky vaří, pletou pro vnoučata… a dlouhé chvíle zabaví jakoukoliv činností. Nejhorší je totiž stagnace a naprosté odevzdání se. To není dobré v žádné věkové fázi.

Při své praxi v masérně jsem začala chápat svaly hlavně dotekem. Zavírám oči a čtu prsty, abych dokázala v celém tom velkém těle najít něco, co se chová jinak oproti stejnému místu na druhé straně, nebo oproti standartu. Ale ani po letech nevím, jestli je sval zatuhlý, nebo je vypracovaný. Takže se stejně ptám klientů, jestli je to bolí a dáváme dohromady masáž, která jim má pomoci. Protože tvářit se, že vím všechno a klienti pak odchází nespokojení, to k velkému úspěchu a klientele nepovede. My jsme v té masérně pro klienty. A když mi při odchodu děkuji, tak jim říkávám: „víte, kdybyste nepřišel/la, tak jsou mi moje zkušenosti k ničemu. Takhle jsme to dali hezky dohromady a máme z toho oba radost“.

Takže další velká rada pro vás je, ale to už jistě také víte: POKORA. Každé tělo a každá duše je individuální. Obzvláště starší lidé, potřebují čas, vlídnost a pomoc. A jejich vděk je to, co třeba konkrétně mně dělá radost. Oni jsou už se svým stavem více- méně smíření, ale jakákoliv úleva a zlepšení je pro ně k nezaplacení.

Kdysi mě navštívila klientka, která měla specifickou bolest zad. Zjistili jsme, že ji ulevuje promnutí zadního stehenního svalu při konkrétní poloze na zádech. Takže mi paní „hodila“ nohu na rameno a já sval promnula. Pak přišla za půl roku, kdy já na tuto zkušenost už úplně zapomněla.  Ale jelikož jsme se dobře znaly a já vždy svým klientům říkám: “pamatujte si to, co vám ulevuje. Pak to beze všeho můžeme zopakovat“.  Já si totiž nezapisuji žádné karty pacientů a kapacitu v hlavě na to nemám…

Takže se paní připomněla a já hmat provedla. Od té doby tento speciální postup pomohl minimálně 4 lidem. Někdy s bolestí zad, jindy s kolenem. Ale krásně se ta práce doplňuje a propojuje. Moje získané zkušenosti a návody pak mohu předávat do výukových videí, nebo do eBooků.

Tyto publikace jsou pro případ, že moji kolegové nemohou přijít na osobní předávání zkušeností. Na základě poptávky pořádám i živé kurzy, abychom si mohli ohmatat a zjisti na lidských tělech více. Protože ani ten nejlepší videonávod vám nemůže předat to, co si ruce mohou osahat a vyzkoušet pod vedením.

Na kurzech mi také chybělo to, že se něco ukáže na jednom z kurzistů a on pak nevidí to, co by měl dělat. Z tohoto důvodu mám domluveného modela, na kterém vše vysvětluji a kolegové si pak mohou nějaké konkrétní místo s bolestí osahat a zjistit, co vlastně na tom těle hledáme a jak se nám mění struktura těla vlivem hmatů.  

Klasicky si kolegové zkouší hledat specifika na svým tělech vzájemně a vždy se najde na tělech něco, co obohatí majitele i kolegu.  Základem tohoto živého setkání je, rozšířit svoje povědomí a prakticky si vyzkoušet ošetřování zatuhlých svalů na několika tělech. Někteří z vás si našli jiné odvětví masáží a to je také dobře. Je důležité dělat to, co nás baví. Jen tak budeme v životě šťastní a budeme si sami sebe vážit. Klienti si vás najdou pro to, jací jste. Jak svoji práci milujete a umíte s ní být pro ně prospěšní.

Nehledejte proto techniky kvůli klientům, ale zásadně kvůli sobě. Pro svoje vnitřní ladění, uspokojení, vlastní cestu… A jestli se pak tyto dva směry budou slučovat, je to ideální stav. Myslete ale vždy na to, že práce s lidmi, obzvláště ta masérská je poměrně náročná. I když k vám chodí klienti s radostí a jsou přívětiví, nechávají u vás spoustu myšlenek, pocitů a někdy je z toho velmi těžká energie. Proto je potřeba znát a praktikovat techniky pro očistu prostoru i sebe samého.

Tímto si zajistíte neustále svěží mysl i tělo a vaše práce pro vás bude stále posláním. Což konkrétně já tak vnímám. Beru masáže jako službu, kdy pomáhám lidem k úlevě. Někdy je na druhou stranu potřeba mít ostřejší lokty, protože jsou jedinci, kteří k nám o to více ulpívají a snaží se z nás naši dobrotu vytěžit pro sebe do maxima. A jakmile to začne přeskakovat určitou mez, je téměř nutné umět říci NE. Už víc pro vás udělat nemohu.

Zjistila jsem, že výskyt takovýchto klientů se eliminuje s čistostí mojí energie a s cenou, kterou si za služby stanovuji. S postupným získáváním zkušeností a zdražováním se moje klientela značně obměnila a nyní se obklopuji z větší části těmi lidmi, kteří mě svojí přítomností obohacují. Jsou vděční a na moji pomoc se upřímně těší. Svěřují mi svoje starosti, nebo mě žádají o pomoc, či radu.