Už od nepaměti se lidé snaží zpestřit si svoje povolání a všeobecně svůj „každodenní chleba“ tím, že pro veřejnost ukazují to, co umí. Anebo pořádají soutěže a ukázky řemesla s nahlédnutím veřejnosti.

A ne jinak to bylo 19.10. 2024 v Ostravě Třebovicích.

Tam se v nové sportovní hale potkalo přes 30 účastníků a téměř 10 světových masérů v roli poroty, kteří ukazovali kolegům svoje postupy v masážích. V české republice to byl teprve 2 ročník, ale Dánové jsou v tomto prý velmi aktivní. A například v Itálii, Srbsku, Peru, nebo v Řecku to v masérské oblasti opravdu žije.

Soutěž probíhala celý den a už od 7:30 bylo možné zahlédnout první účastníky, kteří mířili do haly. K desáté hodině se začaly připravovat a zaplňovat zapůjčená masérská lehátka pomůckami a jednotliví maséři si je chystali pro svého modela na masáž. Každý masér si, až na lehátko, vše pro svoji práci přivezl sám.  Takže byla vidět různorodost v pomůckách, doplňcích, v barvách doplňků a komfortu pro své klienty.

K této výbavě patřily ručníky, osušky, prostěradla, hygienické pomůcky v podobě ubrousků, čističů atd. Často zde byly k vidění pomůcky jako baňky, bylinné měšce, fasciální nože, válečky, vonné svíčky, osvěžovače vzduchu a dokonce i „sekáček“.  Maséři se tak snažili co nejvěrohodnotněji přenést atmosféru z masérny do sportovní haly. Jako ležící modelové byli vybírání většinou kolegové. Výjimečně se sáhlo do publika.

I přes nepřízeň chladu, který touto velkou a prostornou budovou vládl, byla nálada příjemná. Mnozí kolegové měli zkušenosti z předchozích ročníků a vybavili své lehátko vyhřívanou podložkou, nebo dekou na přikrytí. Velmi příjemné muselo být nechat na sobě aplikovat nahřáté bylinné měšce a nechat se jimi masírovat. Chlad byl bohužel to, co obzvláště nás ženy znepokojovalo. A zejména pro ty ležící na lehátku to bylo vyrušující. Zato muži vše zvládali statečně.

První dvě kola byla v rozsahu 60 minut, kdy se maséři věnovali péči o klientovo tělo. A bylo strhující sledovat odlišnosti. Každý začínal svoje postupy jinak i na jiné části těla. Pestré to bylo i tím, jak kdo preferoval svoje ruce v poměru s pomůckami. Mnozí využívali různé polohy sebe i masírovaného, kdy protahovali končetiny, krk, masírovali na boku, nebo různě kolem lehátka „tančili.

Soutěžní kategorie byly celkem čtyři

• Sportovní masáž a její obměny pro péči o lidské tělo před, nebo po sportu
• Wellness masáž se zaměřením na relaxaci, uvolnění, tepelné působení bylinných měšců, lávových kamenů, čokolády atd.
• Masáž ve volném stylu inspirována západními technikami – což bylo využití mobilizačních technik, baňkování, masáž s nářadím jako například baňky, fasciální nože atd.
• Masáž ve volném stylu ve východním duchu, kdy si masér mohl svoje postupy kombinovat na základě asijských technik, jako například shiatsu, thajská masáž, Thui Na, reflexní masáže atd.

Při polední pauze měli pořadatelé plné ruce práce s počítáním bodů poroty a s natáčením rozhovorů pro Fabulo, což byl jeden ze sponzorů akce. A tam bude jistě brzy zveřejněn i můj rozhovor.

Ihned po obědě probíhalo třetí kolo, kde se ti s největším počtem bodů mohli během 30 minut ukázat péči o svého klienta.  Po tomto čase bylo zapotřebí opět získat čas pro domluvu porotců a tak ve dvou pokračováních demonstrovala porota svoje postupy u lehátka a představovali kolegům i veřejnosti to, čím si zasloužili svoje místo v porotě.

Mezi porotci i soutěžícími byli nejen Češi, ale také Slováci, Maďaři, Sri Lanka, ale i Itálie. Takže když jsme si nevěděli rady a chtěli jste se optat, byli jsme stále v lese. Protože najít společnou řeč bylo někdy obtížné. Nicméně se mi líbilo patřit do této komunity. I přes to, že mě kolegové neznali, při pozdravu mě vítali mezi sebe, usmívalise a byli motivující, přátelští a nápomocní. Taková jedna velká, masérská rodina.

Při rozhovoru pro Fabulo, mi Eliška Anna dala otázku, zda si myslím, že se dá masáž vůbec hodnotit jen z pohledu druhého.

A tím jsem nad touho otázkou začala přemýšlet.

Porotci na soutěži spravedlivě chodili od lehátka k lehátku, fotografky se snažily zachytávat jednotlivé hmaty a střípky s postupy. Na sociální sítě se přenášely jednotlivé momentky i dlouhé záznamy a vše vypadalo, jako velká šachová partie. Klid, velké soustředění a každý masérský stůl se snažil ukázat to nejlepší, co se naučil.

Některé postupy vypadaly jako tanec kolem klienta, jiné byly jako klouzání dlaní a předloktí nad lehátkem a někde v ústranní mé Já, které se soustředilo na péči o moji figurantku a četbu jejich svalů. Sledování zatuhlin a snaha o to, projet celé tělo v rozsahu 60 minut, kdy nemám přesnou kontrolu nad tím, kolik času uběhlo a kolik ještě zbývá.

Nicméně jsem se svým výsledkem spokojená, i když jsem se, jak už je jistě známé, nedostala mezi nejlepší. Překonat na první pokus někoho, kdo v soutěži vyhrál již ve dřívějších ročnících je složité a obzvláště v případě, kdy porota má stejný styl masáže, jako samotní aktéři.

Nesmírnou radost mi ihned po příchodu do haly udělala výše zmíněná Eliška Anna, která se na mě s radostí vrhla. Dříve jsme si jen dopisovaly a právě ona je za tím, že píši články pro Fabulo a jsem na samotné soutěži. Takže naše osobní setkání bylo příjemnou nadstavbou naší spolupráce. V průběhu celé akce se objevily ještě další dvě ženy, které mě kontaktovaly s tím, že mají moje eBooky a výuková videa. Že mi fandí a jsou rády z osobního setkání.

Pro mě je toto mnohem víc, než medaile

Pomoc, od bolesti, kterou dávám svým klientům, tak mohu posílat dál. Mnohem dál, než jen dohlédnu. A to je přesně to, co je mojí motivací. I když je to všechno někdy nesmírně náročné- být v masérně, na webu, na sítích a doma s dětmi…  Důležité je chtít. Pak to jde.

Sama bych nevěděla, jak hodnotit takovouto soutěž. Protože nechat se namasírovat od každého soutěžícího je nereálné. Ale bylo by to nejvíce přesné. Myslím si, že nejvíce bodů by měli možnost dát právě ti uživatelé masáží a z tohoto pohledu bych řekla, že za výkony masérů mohou mluvit jen jejich klienti. Jejich spokojenost, počet a výsledky.

Ve své podstatě je to jedno, jestli váš masér vyhrál medaile, je světově známý, nebo je to někdo ze zapadlé vesničky. Vám samotným jde o to, že jeho společnost je pro vás příjemná. Že vás ve vašich potřebách vyslyší, pomůže vám, je empatický, ochotný a vy máte k němu důvěru. O nic jiného nejde. Právě toto všechno se pozná jen při osobním setkání v masérně.