
Magie symbolického začátku – nebo jen iluze?
Velmi často se lidé odkazují na to, že: „Od Nového roku to bude jiné. Od ledna začnu cvičit, přestanu s nezdravými návyky, budu lepší verzí sebe sama.“ Zní vám to povědomě?
Novoroční předsevzetí mají v sobě zvláštní kouzlo. Pocit čistého štítu, symbolického nového začátku, či moment změny. Psychologicky nám datum 1. ledna dává iluzi, že můžeme vypnout starý život jako vypínač a spustit nový program. Je to jako restart počítače – všechno se zdá být připravené na nový začátek.
V textu vám popíšu proč to dělat jinak a tím u svých rozhodnutí vytrvat!
Tady je pravda, kterou málokdo říká nahlas: Není to datum, co mění váš život. Je to rozhodnutí s vnitřním nastavením. A to rozhodnutí můžete udělat dnes. Bez ohledu na to, jaké je datum. Může to být úterý, polovina března, nebo listopad. Zkrátka kdykoli nastanou okolnosti, která vás vnitřně utvrdí v tom, že jdete do toho.

Proč si vlastně lidé dávají novoroční předsevzetí?
Lidé touží po změně, po růstu, po tom být lepší verzí sebe sama. A Nový rok jim poskytuje:
1. Psychologický reset Kalendářní změna vytváří mentální oddělení mezi „starým já“ a „novým já“. Je to jako pomyslná čára v písku, která říká: „Tady končí to, co bylo, a tady začíná něco nového.“
2. Společenský tlak a inspiraci Když všichni kolem vás mluví o změně, je snazší se do toho vlaku naskočit. Můžete si povšimnout kolektivní energie, která pak dále posouvá dopředu.
3. Naději na jednoduchost Lidé věří, že změna bude snazší, když začne v „pravý“ okamžik. Bohužel, realita je jiná – změna je těžká vždy, ať už je 1. ledna nebo 15. července. Důležitá otázka zní, kdy je ten „pravý“ okamžik! Jak ho poznat? Jakou má esenci, konkrétní vibraci… že teď se to konečně podaří.
Často je vhodnější udělat kroky k tomu, aby se to podařilo během roku. Postupně se na změnu připravovat, informovat se o možnostech své změny, jednotlivých krocích a potkávat lidi, kteří nás k tomu nasměrují, motivují, nebo nám změny ulehčí. Jedním z nich je například Jana Pangrácová, která vám pomůže uvolnit vnitřní nechuť, tlak, nespokojenost, nestabilitu, pustit se do akce a hlavně vydržet ve vašem rozhodnutí. Protože vás dokáže svým přístupem naladit tak, že nic není problém! A že vše se děje z nějakého důvodu, který nás má posunout. Pomáhá uvolnit staré bloky, které mnohdy brání cokoliv dále měnit.
Proč většina novoročních předsevzetí selže do konce února?
Statistiky jsou brutální. Odhaduji, že více než 80 % lidí své novoroční předsevzetí vzdá během prvních dvou měsíců. Proč?
Protože spoléhají na datum místo na odhodlání.
Změna nevzniká z kalendáře. Vzniká z pravého, hlubokého rozhodnutí, které není podmíněné žádným datem. Vzniká z momentu, kdy si řeknete: „Dost bylo. Teď do toho jdu a opravdu jdete! Ne zítra. Teď je ten nejlepší okamžik.“ A malými krůčky jdete vstříc vašemu stanovenému cíli.
Ten moment může být kdykoliv.
Další pravdou je, že v zimě jsou v nadvládě ledviny. Orgán, který je citlivý na chlad a chladem je oslabován. A pokud máte ledviny vysílené, jste jako dětská hračka s horšími baterkami. Místo zpěvu, nebo příjemné melodie jen brblá a mnohdy nahání hrůzu.
Proto ta naše výdrž není tak trvanlivá a část svého podílu má i nedostatek slunečního záření a nízké hladiny vitamínů D. Neberte to jako omluvu své neschopnosti, ale spíše vysvětlení a zároveň řešení mnohdy reálného stavu.

Skutečná síla není v datu – je v každodenním rozhodnutí
Chcete růst? Chcete být každý den o kousek lepší než včera? Pak musíte pochopit základní princip:
Transformace není událost. Je to proces.
Že každý den uděláte malé rozhodnutí, které vás posune směrem k té nejlepší verzi tebe samého.
Co to znamená v praxi?
Jste na správné cestě skutečného růstu, když…
Nečekej na 1. leden. Nečekaj na pondělí. Nečekej na „správný moment“.
Správný moment je teď
Seberete kuráž, když se rozhodnete přestat čekat a začnete jednat. Ne dokonale. Ne s velkým plánem. Prostě začnete! Dnes, s jednou malou věcí.
Možná to bude:
S jistotou můžu říct, že ten první krok bude těžký. Bude a může nastat situace, kdy si řeknete „už mě to nebaví, nevydržím to“! To se klidně může stát, ale jedno zaváhání neznamená pád na ústa a absolutní konec. Důležité je, se zase zvednout a zase jít. Říct si, zkusil jsem to, zvládl jsem to den, dva… jedu dál. Vydržím další den, dva a stále dokola. Děti se také nenaučí chodit hned. Nejdříve se plazí, lezou po čtyřech, pak chodí a teprve pak běží, dělají dřep, skok, nebo tanec.
Jaroslav Dušek řešil dotaz o meditaci… Dotyčný mu říkal: „ nezvládnu meditovat. Myšlenky se mi rozutečou hned, natož abych vydržel 30 minut“. A pan Dušek mu odpověděl: „vydržíš to vteřinu?“
„Jo, to zvládnu“ odpověděl muž. A na to dostal odpověď „no vidíš, tak příště to budou dvě, tři“ . Říká se, že ani Řím nepostavili za den. Je to kámen ke kameni a pak byly budovy, město. Proto je potřeba nevzdávat se, postupně se vracet ke svému cíli, vytvořit si vizuální kotvy, nástěnku, deníček… kteří nám připomenou náš úmysl, myšlenku, nebo cíl, který nás vede ke zvolené cestě.
A výmluvy tipu: potřebuji k sobě někoho, kdo by mě vedl… to je samozřejmě ideální podoba cesty. Ale není to nutnost, nebo omluva.
Co třeba myšlenka: udělám to proto, abych ostatním zavřel pusu… udělám to, abych se cítil lépe, byl na sebe hrdý, v pozdějším věku si usnadnil život atd.
A teď ještě úkol na každý den pro ty, kteří si myslíte, že nemáte být na co hrdí:
Pořiďte si sešítek, do kterého si můžete za každý den sepsat tři věci, které jste udělali. Tři body, na které si každý den vzpomenete. A mohou to být body tipu, pustil jsem na přechodu chodce, pomohl jsem babičce do schodů, usmívám se na lidi kolem sebe, nechtělo se mi – ale vstal jsem do práce, uvařila jsem nový recept, nebo jídlo, které pro mě bylo náročnější než jindy… cokoliv. Každý malý krůček je posun, který za týden, měsíc rok ve vás vytvoří návyk na to hledat v maličkostech posuny kupředu. A pak si můžete vaše sešity pročítat a říct si, že s tím soupisem, který si každý den píšete by ten, co o vás říká, že jste neschopní by určitě po hlavě dostat nechtěl… protože on určitě nemá sepsáno vůbec nic. Jen si na vás mnohdy honí EGO, ochlazuje žáhu, nebo radí, aniž by znal souvislosti. Ale aby měl výdrž shrnout každý den a najít důležité okamžiky- tak jako vy, určitě nemá.
Pokud čtete tyto řádky a něco ve vás rezonuje, pak mám na vás jednu otázku:
Co uděláte DNES, aby byl dnešek o trochu lepší než včera?
Ne od Nového roku. Ne od příštího pondělí. Dnes!
Protože skutečná změna nepřichází s kalendářem, ale s odhodláním. A to odhodlání můžete projevit právě teď a pokud se změna týká vašeho masérského života, mám nyní vypsané termíny na dvouvíkendový kurz, kde vás kompletně naučím svoje poznatky z letité praxe, které pomáhají od bolesti a mohu vás jako bonus vést za ruku s vysvětlením co ano a co ne a proč.
Mnozí koučové radí, že si máte představovat v reálných barvách, jaké to bude, až váš cíl splníte. Protože to, co si umíte představit, můžete pak reálně žít. Znám to ze cvičení, dokud jsem nechápala, kde a jak vedou svaly pánevního dna a jaký mají úkol, nebyla jsem schopna je vůlí napínat a uvolňovat.
Vaše myšlenky o změně, jednotlivé kroky a postupy si klidně můžete sepsat, pojmenovávat, nebo nahlas říkat. Nejprve sami sobě, se svěřováním ostatním buďte opatrní. V případě vašeho neúspěchu to pro vaše okolí může být zbraň k útoku na vás! Každé sepisování a mluvení je přenos z myšlenky do reality, která pak může měnit svět!
Každý den je novou příležitostí být lepší. Každý okamžik je váš nový začátek. A každé rozhodnutí, které uděláte dnes, formuje člověka, kterým budete zítra, za týden, rok!
Takže… co to bude? Budete čekat na datum, nebo začnete skutečně žít?
Růst není cílová stanice. Je to cesta. A ta cesta začíná vždy tam, kde právě jste. Ne tam, kde „byste měli být“. Přijměte, kde jste teď, a udělejte jeden krok dopředu. To je všechno, co potřebujete.
Hledáte více? Podívejte se na
další e-booky, které jsem napsala


eBook, který může změnit vaši masérskou praxi.


eBook, který Vám ukáže možnosti pro celou rodinu.


eBook, vám řekne jak si vybudovat první masérnu