Celý článek si také můžete poslechnout zde.

Poté, co jsem absolvovala rekvalifikační kurz masér pro sportovní a rekondiční masáže myslela jsem, že mi otevře cestu k úspěchu. V mých 18 letech jsem byla přesvědčena o tom, že s tímto vzděláním snadno seženu práci a že „zachráním“ svět od bolesti pohybového aparátu.

První pokusy v praxi mi otevřely oči. Realita nebyla tak růžová a ze snu o mých spásných rukou jsem se začala probouzet.

To naučené zas až tak slavně nepomáhalo. Mě ale tato práce bavila, a tak jsem se jí chtěla věnovat.

Chtěla jsem na to přijít a věřila jsem tomu, že to jednou zvládnu. Že na příčiny těch bolestí přijdu.

A nejen na příčiny, hlavně na způsob úlevy. Alespoň dočasné.

Začala jsem tedy hledat vhodné prostory a našla si zařízenou masérnu u kolegyně Eriky v Českých Budějovicích. Tam se mi v mých 21 letech i přes snahu kolegyně, nedařilo najít dostatek klientů a tím se veškerá chuť vytrácela. Nevěřila jsem si a chtěla jsem vše ukončit.

Trvalo to nějaký rok, kdy se na mě zase začali lidé obracet s prosbou o pomoc. A díky tomu jsem nyní žádaná a mohu pořádat živé kurzy a své zkušenosti dále předávat.

Mám radost, že mě zkušenost s neúspěchem potkala. Díky ní už vím, že se to může stát každému a že za každým neúspěchem je síla k novým začátkům. Protože po každé zimě vždy přijde jaro.

Doma mi říkali malý doktor a odjakživa mě zajímaly svalové skupiny, takže mému pozorování neušlo prasátko na zabíjačce, porcování kuřete, nebo třeba obratle králíka na talíři. Zajímalo mě, jak to všechno funguje, jak je to tam poskládané a jak to na sebe navazuje. Proto jsem navštěvovala různé kurzy typu: Dornova metoda, Baňkování, Lamfatické a meridiánové masáže a další techniky, které nabízí masérské školy a hledala jsem informace tam. Odcházela jsem o něco chytřejší, ale pořád mi to bylo málo. Pořád jsem si myslela, že mohu vědět víc.

Ještě k tomu mě „zlobilo“ moje tělo. To byla ta nejlepší motivace k tomu, udělat další kroky za vzděláním.

Zkoušela jsem sama, jak vyřešit svůj mladý bolavý kyčel. K tomu mi napomohla Dornova metoda a po letech jsem k tomu připojila cvik z jógy a je klid.

Po těhotenstvích mě bolely bedra a svaly v dutině břišní. K této bolístce jsem objevila Bowenovu techniku a díky ní se udržuji. Stejně tak mi úspěšně dopomohla od nepříjemného mravenčení v rukou, které mi nenechalo příjemné sny.

Nebavilo mě nosit brýle a tak jsem se vzdělávala četbou knih a semináři. Ke zlepšení zraku mi skvěle zafungovala technika z knihy: Zkušenost hlupáka od Mirzakarima Norbekova.

Je toho spoustu, co jsem díky sobě zjistila. Pak přicházely moje děti se svými potřebami, a to bylo nutné také řešit.

Ten největší krok vpřed se stal, když mi jednou do masérny přišla klientka fyzioterapeutka

a v našem hovoru zazněly možnosti navštěvovat vzdělávací kurzy pro fyzioterapeuty, které můžou absolvovat i „obyčejní“ lidé. Bez předchozího vzdělání v oboru. To není příliš častý jev, ale občas se takové kurzy najdou.

To mě nasměrovalo zase o kus více k cíli a byl to střípek do skládačky. Pardon přímo střep.

Fyzioterapeuti totiž ke svému klasickému 3 – 5 letému vzdělávání na VŠ ještě absolvují další placené kurzy vždy s tím zaměřením, který je zajímá.

Takže jsem se vzdělala spolu s fyzioterapeuty na kurzu Noha- diagnostika a korekce, Fyzioterapie a dysfunkce pánevního dna a inkontinence. Další zajímavé kurzy, které na mě čekají jsou například: Podologie a fyzioterapie s dětskou nohou, Aktivní odraz a sportovní obuv, Poporodní rehabilitace, Funkční testování a trénink ve fyzioterapii a tak dále.

Vnukla mi tím nápad, že pokud chci znát víc a chci být větší odborník v hledání bolestí a jejich příčin, je potřeba se vzdělávat jinak, na vyšší úrovni.

Naštěstí jsou některé instituce otevřené k tomu, aby měli posluchače a pokud nepotřebuji kredity za účast do UNIFY (Unie Fyzioterapeutů), tak si ráda informace zajdu poslechnout a vyzkoušet v praxi s odborníky.

Je vice než jisté, že tam vyřčené informace nejsem schopna ve 100% kvalitě pochopit, protože vyučující navazují na informace dříve získané, mluví o svalech v latinském názvosloví, a to mi chvíli trvá, než všechny „rozluštím“. Je to ale pro mě obrovský přínos, a navíc mají mnohdy možnost si vše absolvovat znovu, povídat si o tom na Facebooku a já si tam mohu pozvolna vše ukládat, zkoušet, aplikovat a přemýšlet nad souvislostmi.

Tento způsob nabývání vědomostí mi začal vyhovovat. Je s tím sice mnohem více nákladů, studování a času s tím vším spojeným. Protože pro maséra, který nemá Fyzioterapeutické vzdělání a chce se dané problematice věnovat je to ta jediná a možná cesta, jak alespoň okrajově může získat potřebné vědomosti v oboru. Mě se to ale velmi rychle vrací a přitahuje to jako magnet další klienty. Stále si nepřipadám dostatečně chytrá, a i když pomůžu 9 klientům z 10, stále nejsem spokojená a mám motivaci hledat odpovědi, abych pomohla i tomu desátému. Chci znát odpovědi a chci se orientovat v problematice. To je můj hnací motor.

Nedávno se mi stalo, že přišla známá se synem, kterému jsme řešili bolesti v kyčlích, zádech a když hodně hrál fotbal, nemohl chodit. Většinou to zabralo jen na několik týdnů a pak se to vrátilo. Oni se nevzdávali a hledali pomoc i jinde. Svěřili se mi, že navštívili jistého pana doktora, který zjistil, že má syn nevhodné zakřivení páteře od narození. „To má po mě“, říkala ta známá. „Já si vzpomínám, že když jsem byla menší tak mě to taky trápilo“.

Toto jsou informace, které jsou pro mě nesmírně obohacující. Důvěra klienta, že za mnou přijde a poučí mě. Neřekne si: „ta je úplně marná a úplně mimo, protože tohle neví“. Jsou šťastní, že našli jednoho doktora z mála, který jim dokázal najít příčinu, vysvětlit a poradit co dál. A když to syna trápilo, vzpomněla si maminka na sebe.

Jsem ráda za tuto zkušenost a nesmírně si vážím důvěry, kterou se svými klienty mám. To, že mě poučí a poví mi něco, aby mě vzdělali mě těší. Navíc mě uklidnili, že nemůžu vědět všechno.

Pro mě je nejdůležitější si všechny moje střípky z masérny jakkoliv zapamatovat, uložit a uschovat pro pozdější použití u jiných klientů.

Z tohoto důvodu píši Blog a eBooky a protože jistě nejsem jediná masérka, která chce pomoci svým klientům. Nachází bolístky, slyší o nich a taky by tomu ráda přišla na kloub.

Tak jako můj výstup na strážní věž, tak každé podnikání, vzdělávání a budování je založeno na odvaze a ochotě věnovat svůj čas, zapomenout na strach a zaměřit pozornost na výkon na úkor pohodlí.

První krůčky jsou záležitostí zájmu a zvědavosti. Ty další už sebou přináší obavy a strach z neúspěchu. S každým dalším krokem dáváte pozor, jestli je to bezpečné a jestli je to to, co opravdu chcete. Ale když vyšplháte dostatečně vysoko, můžete se kochat výhledem, rozhledem ve svém oboru a těm dole můžete radit, jak to z odstupu vidíte. Máte přehled nad situací a vidíte cestu, slepé uličky i pasti. Také je můžete pobízet k vašemu následování.

A tímto pobízím i já vás. Vzdělávejte se, hledejte odpovědi na otázka, které k vám přicházejí, učte se a všímejte si toho, co kolem vás poletuje. Stojí to za to! Ten pocit, který ze zdolání budete mít je neskutečně obohacující a mimo to, má velký podíl na výši vašeho sebevědomí.

Tak směle dál…