Jsou základem pro stabilitu celé naší postavy, dopomáhají nám k ladnému a vyrovnanému pohybu a hlavně mají velmi důležitou funkcí odpružení při chůzi. Hlavně je to zásluha správně vyklenuté klenby. Tato první a nejdůležitější částí lidského těla, nás spojuje s matičkou zemí a díky tomu dokážeme vnímat různé podněty z ní.

Z pohledu jogínů jsou podstatné pro změnu v proudění energie. Kdy spolu s uzemněním odchází z našeho těla nepříjemné emoce stresu a neklidu. Bosýma nohama pak můžeme při uklidnění celého těla vnímat, jak v nás nastává klid a smíření s realitou.

Například pro reflexology jsou velmi důležité, kdy pohmatem a reakcí dané plošky na tlak dokáží dle lokalizace určit nesoulad v konkrétním orgánu. Díky stimulaci správným tlakem a počtem stlačení pomáhají danému orgánu a tím i celému tělu nastavit funkci těla do fyziologického stavu. Skvěle se toto dá využívat v případě, kdy na tento orgán z nějakého důvodu nemůžeme sáhnout a pomoci mu přímým dotykem.

Já sama jsem si zapálením tělové svíčky na reflexním bodu ledviny na plosce nohy očistila ledviny a tuto změnu zaznamenala tak, že se zmírnila zvýšená citlivost po celé dráze ledvin. Slyšela jsem také o „záchraně“ od bolesti při zlomené kostrči. Byl to případ kolegyně, která přes samotnou bolest nebyla schopna spát v leže a několik nocí trávila v pokleku u postele. Díky reflexní masáží konkrétního místa, se její stav začal rychle zlepšovat a zvládla pak celou noc v leže.

Při masáži ráda používám dopomoc reflexních plosek pro zlepšování stavu na páteři, nebo třeba pro uklidnění žaludku. Na samotných bedrech se mnohdy pro silnou bolest dá těžko působit dlouho a tak si dopomáhám na noze. Projíždím místa, která s danou citlivou částí těla souvisí a k vyřešení konkrétní záležitosti se mnohdy snažím jít na záležitost „od lesa“. Se žaludkem je to obdobně. Hladit konkrétně žaludek, pro úlevi od velkého množství jídla (nebo špatnému výběru) nemůžeme. Ale masáž přes chodidlo a stimulace reflexního místa konkrétního orgánu je poměrně velmi rychlé a účinné.

Z pohledu anatomického, je na ťapkách umístěno spoustu nervových zakončení, které jsou právě pro samotné uzemnění a pocit důvěry v sebe sama velmi důležité. K tomu je ale zapotřebí ještě využít propojení maximální došlapné plochy – tedy chodit bosky a správně rozkládat váhu v chodidle.

Mnohdy jsou ale naše nožky „umlčovány“ nevhodnou obuví a tak v nesprávné ohrádce jsou otlačovány, nebo nevhodně krouceny. Na výběr kvalitní obuvi je v poslední době kladen větší důraz, než dříve. I tak je dobré si to připomenout:

Obuv, která se brzy přizpůsobí chybnému postavení (rychle se vyšlape) jen podporuje minimálně vadné držení kotníků. V našem chodidle je celkem 28 kostí, 33 kloubů, 19 svalů a 107 vazů. Dost velký počet na to, aby se našlo místo, které při své neideální pozici ovlivní funkci celého těla. A naše dřevěná věž z kostek pak, ne/může být stabilní.

Správné rozložení váhy je ve čtyřech bodech. Přední dva jsou pod prsty- palec a malíček. Toto rozložení zajistíte tak, že se srovnáte v zádech a hlavu povytahnete vzhůru. Jakoby jste chtěli „koukat k sousedovi přes plot“ a zvednete prsty. To si uvědomíte tyto dvě místa pro oporu a pak prsty položíte. Další dva opěrné body jsou na vnitřní a vnější straně paty. Pokud se budete vytahovat, měli byste mít i rovnoměrně rozloženou váhu mezi přední a zadní části chodidla.

To, zda je naše váha ideálně rozložena poznáme sami podle zatvrdlé kůže na noze. Pokud se někde vytváří otlaky, tak je ta část při došlapu více zatěžována. Sami si můžeme také zjistit, jak důležité je dělat menší kroky. Pokud spěcháme a děláme dlouhé kroky, došlap dopadá na patu a vznikají velké otřesy až do hlavy. Ve chvíli, kdy půjdeme na boso a zacpeme si uši poznáme, kolika otřesy naše tělo každým krokem „trpí“.

Na to, jak naše nožky rozpohybovat je několik tipů:

1. – Můj oblíbený – přejíždět nohu po tenisovém míčku. Ten svojí tvrdostí příjemně masíruje klenbu a hlavně trávicí soustavu (podle reflexní terapie), protože míček vždy ideálně kopíruje klenbu a je v kontaktu s ploskou žaludku.
2. – Můžete začít s chůzí na boso po trávníku, nebo mezi oblázky
3. – Další možnost je jakoby se přitahovat prsty a přisunovat patu po zemi směrem dopředu (můžeme s někým i závodit)
4. – Zajímavým cvikem je chtít do bosých nohou uchopovat předměty na zemi.
5. – Pro kotníky je vhodné střídat chůzi po špičkách, patách, po vnitřní (palcové) i vnější  (malíkové) hraně

Pro mě bylo však nejúčinnější a zároveň velmi obtížné cvičení tzv.

Malá noha. Tento cvik je nutno cvičit ve stoje. Ale pro vysvětlení a první pochopení můžeme sedět. Jde o to, že se snažíme zapojit svaly zejména v klenbě a přinutit je odlepit se od podložky. Při tom zapojujeme i prsty, zpevňuje se nárt, a hlavně lýtkové svaly. Pokud cvičíme poctivě, může se dostavit bolest svalů na nártu, které známe z dlouhého nošení bot na podpatku. Já sama jsem se to učila tak, že mi jedna ruka držela prsty (aby se nekroutily) a druhá ruka držela patu (aby zůstala ve stejné pozici) den za dnem se tento cvik zdokonaluje a více se podobá ideálu. Přibližně po týdnu, max. dvou jste profík a proto je třeba už tento osvojený cvik cvičit ve stoje. Klidně ve frontě na poště… A vnímat, jak si tímto cvikem zpevňujeme snad všechny svaly na chodidle, v kotníku i lýtka a noha je jistější, pevnější a lépe reaguje na nerovnému terénu. Navíc je to ideální na zpevnění celé nohy po úrazech.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Druhý cvik, který cvičíme až po naučení Malé nohy, je Zvedání palce. To trénujeme také v sedě, kdy držíme palec svojí rukou (nebo přišlápnete palcem druhé nohy) a snažíme se zvedat ostatní prsty. Cílem je oddělit zvedání palce od ostatních čtyř prstů. Takže po dlouhém trénování se nám budou zvedat zvlášť prsty a zvlášť palec.

Třetí a poslední cvik je roztahování prstů na nohou. K tomu je potřeba si najít vhodnou polohu. Mně to šlo nejlépe v leže, pak až v sedě, a nakonec ve stoje. Trvalo to nějakou chvíli a pro mozek bylo těžké pochopit, že se mají roztahovat prsty na noze a ne na ruce. Ale za čas se dílo zdařilo.

Po zdokonalení těchto cviků vás čekají zcela nové nožky. Mají větší jistotu při chůzi, obzvláště v terénu a dokážeme být více stabilní na jedné noze. Tím, že roztáhneme prsty a jakoby se přilepíme k podložce, můžeme stát na jedné noze stabilněji a některé jógové pozice jsou pak úspěšnější. V neposlední řadě máme zpevněná chodidla, kotníky a lýtka a jsou více zoceleny proti úrazu, vymknutí atd. To mohu na vlastní kůži potvrdit

To, aby nožky dobře sloužily je ještě vhodné zkontrolovat natažení šlach a vazů na chodidle. Ke každému prstu vede šlacha a pokud ty jsou zkrácené, má noha ve své funkci omezení. Když vezmu v úvahu ještě křeče v lýtkách a patní ostruhy, tak tu máme další nesoulad ve spokojenosti, který stojí za zmínku. O tom se rozpovídám zase někdy příště.

Zkrácené jednotlivé šlachy pak ovlivňují zvedání prstů a vytváření tzv. kladívkovitých prstů. Zde nejde jen o estetiku a o otlaky z bot na vrchu prstů. To nejdůležitější, co se tam u takto zkrácených prstů děje je to, že je omezena celková stabilita. Noha se svou došlapnou plochou je na délku kratší a konečné zhoupnutí pata špička je nedokonalé.

Dalším neduhem jsou ploché nohy. Tzv Platfus, je patrný na první pohled. Často klienti mluví o tom, že mají ploché nohy, ale já je uklidňuji tím, že mírné uploštění má kde kdo. Sama za svou letitou praxi jsem však viděla tento jev v maximálním provedení jen 2x. Takto úplně plochá noha má trvale nevhodný vliv na celé tělo. Ovlivňuje postavení kotníku, který je vbočený do strany a může časem zbytnět. Dále pak koleno není v ose a vyvaluje se dovnitř, nebo ven (vznik noh do O, nebo do X). Kyčle také nezůstanou bez poskvrny a samotná páteř, jejíž celá reflexní ploska je místo prohnutí srovnána, je pak zakřivena zcela jinak, než je ideál. Nejsou výjimkou bolesti hlavy, nebo potíže se zrakem. Zkrátka, když to shrnu: Nestabilní základna nemůže nosit bezchybnou budovu. Proto je více než důležité nepodceňovat kvalitní obuv, zařazovat chůzi na boso a sledovat vývoj a postavení celé nohy už od útlého věku.

Jaká je kvalitní obuv pro zdravou nohu?

V první řadě je to taková, která respektuje tvar a velikost chodidla. Neutlačuje ho na nártu a nezmenšuje jeho plochu do délky i šířky. Protože například takové lodičky, kopačky a brusle přitlačují jednotlivé klouby prstů k sobě, zhoršuje se krevní zásobení do prstů, pronervení a celkový stav pohodlí nohy a její stabilita není plně využita.

Podrážka by měla být jen s malým vyvýšením pod patou. Velký podpatek, se svým tupým úhlem v kotníku ulevuje achilovce a o to více podporuje pnutí v chodidle, které se odráží do jednotlivých šlach prstů. Protože celá váha těla pak není rovnoměrně rozložena na chodidlo, ale více na jeho přední část.

Někdo je příznivce barefoot obuvi, která preferuje tenké podrážky a pomáhá většímu kontaktu se zemí. A díky tvrdosti došlapu „nutí“ svého majitele ke zpomalení chůze. Jiní mají rádi měkký došlap a pohodlí.

Názory se mění tak, jako jsme odlišní stavbou těla, zájmy a povahou. Důležité je, aby se každý ve své obuvi cítil příjemně i po několika hodinách nošení. A i ty nejpříjemnější boty není vhodné nosit na nohou celý den, nebo týden v kuse. Noha si potřebuje „odpočinout“ a mít možnost reagovat na další podněty.  A tak jak se říká, že změna je život, tak to platí i zde. Vnímejte svoje nohy, jejich reakce na aktivitu, kterou jim dáváte a zkoušejte pro ně tu nejvhodnější variantu.