Celý článek si také můžete poslechnout zde.

Takových tabu je kolem nás spoustu. I v dnešní, velmi sdílené a otevřené době máme něco, co trápí muže i ženy. Každé trochu jinak. Otevřeně se o tom nemluví a u odborníků jsem se reálného vysvětlení, ani pomoci nedočkala. Všude jen: “to víte, děti dají zabrat“, nebo: „ještě jste mladá, to nemůže být tak zlé“. V tomto článku to trochu více otevřu, rozsvítím v této temnotě naději na zlepšení. Mně samotné, tato zkušenost změnila život. Nejen ten osobní, nebo intimní, ale především pracovní. Už totiž vím, že řešení existuje a že se ho mohu naučit a mohu také tímto způsobem pomáhat nešťastným ženám kolem sebe.

Ženy se trápí bolestí, kterou neví, jak vyřešit a tím se tato nespokojenost odráží na jejich partnery, protože spolu nemohou intimně žít. V lepším případě se žena snaží, ale muž stejně vidí, jak je to ženě nepříjemné a trápí se s tím každý z nich – po svém. V lepších případech se svěří u mě v masérně, nebo si o tom chlapi povídají v práci, nebo v hospodě. Ale v tomhle případě sdílená starost není poloviční. Jediné, co zjistí je, že nejsou sami. Ale řešení nic moc.

Kdybych tuto zkušenost neměla, nepsala bych o ní.

Byla jsem jednou z nich.

Můj první porod byl zdlouhavý. 12. den po termínu mě hospitalizovali do nemocnice s tím, že mě pustí až po porodu. Nastalo namáhavé a zdlouhavé přemlouvání porodních cest, aby se připravily. Až třetí den se porod zdařil. Po porodu to ale nebylo lepší. Naopak, bylo to snad ještě horší. Poporodní šití už na porodním sále dalo zabrat dvoum lékařům a ještě si volali na pomoc primáře. Až mě došili, některé švy po propuštění popraskaly a „zábava“ začala nanovo.

Další bonus nastal po šestinedělí, kdy manželovi říkám, že žádné dítě už nechci. Protože ty bolesti z napjatých svalů v oblasti švů jsou tak nepříjemné, že s ním nechci mít žádný styk. Naštěstí byl VELMI trpělivý, a proto jsme nakonec vše zvládli a za dva roky jsme jeli do porodnice pro holčičku.

Ta už na svět šla sama, byla to taková odměna za toho prvního kluka. Ale tím nic nekončí.

Třetí těhotenství se také moc nemělo k tomu, že by bylo rychlé. Naštěstí mě z předchozí porody poučily a já věděla, že dítě může chtít samo ven a pokud ne, tak se tomu dá pomoci a tělo matky se může na porod připravit. Využila jsem pomoc homeopatik Caulophyllum thalictroides 9ch. Které připravilo porodní cesty a při pravidelném užívání 14 dní před termínem, vše pozvolna nachystalo. Takže žádné další jizvy a šití tedy nebyly potřeba.

Avšak po šestinedělí zase přišla bolest zad na několik měsíců.

Po každém těhotenství mě bolely záda v oblasti beder. Vždy ještě několik měsíců po porodu trvalo napětí ve svalech.

Děti lezly po kolenech a já se nad nimi hrbila s bolestmi. Už při prvním dítěti mě zajímalo nosit šátek na nošení dětí, ale nešlo mi děti se svými zády dlouho nosit.

U čtvrtého mrňouska byl porod odměnou a já si myslela, že už vše vím. Jenže i když to šlo jako po másle, záda se zase ozvala. To už mě nenapadalo jak opravit. Pokaždé zapůsobilo něco jiného, a přešlo to. Nyní nic. Žádné zpestření jídelníčku o šproty ve vlastní šťávě, žádné cvičení a protahování. Nezabraly osvědčené postupy od kolegů z Bowena, vůbec nic. Už mě to docela otravovalo. Já, která opravuje lidi a která by měla být pohyblivá bez bolesti, ráno vstávala z postele jako babička.

Až na jednom kurzu jsem se setkala s technikou vaginální mobilizace – profesionálkou v této oblasti je fygioterapeutka Tereza Dvořáková a zcela mě to očarovalo.

Jak velmi jemnými hmaty se dá opravit neskutečné množství stažených fascií.

Zjistili jsme, že po těch mých porodech (hlavně po tom prvním) mám v břišní dutině obrovské jizvy a ty svými srůsty mě omezují žít život podle mých představ. Dennodenní bolest zad, která je nejhorší po odpočinku (taková ta klasická babičkovská ztuhlost) a také prožitky s partnerem nebyly jako „za mlada“.

Našly se u mě takové „běžné“ poporodní následky: děloha k jedné straně, na ni přilepená střeva, pokleslý močový měchýř- protože ho svaly neudržely ve středu a postupem času bych se „počůrávala“. Tohle tam řešila jedna jako druhá – adeptky na opravu. Já si nepřipadala jako „zřícenina“, ale vše, co jsme našli, tak to souhlasilo. Zárodky by tam k tomu mohly být a po opravě, světe div se!

Záda přestala okamžitě bolet. Nevydrželo to na věky, a tak se těším na další zásah, protože když je něco rozbitého skoro deset let, tak to taky chvíli potrvá, než se to opravdu nadobro spraví. Ale díky této zkušeností už vím a mohu hlásat: Řešení existuje! Není to běžný zásah, běžná masáž, ale když vás léta něco omezuje, tak už chcete mít klid a jste ochotni vyzkoušet něco nového.

Dívky, ženy a maminky:

pokud máte nějaké bolesti v dutině břišní třeba jen na omak, potíže s vyprazdňováním, bolesti při styku s partnerem, máte za sebou záněty slepého střeva, nebo močového měchýře, či žlučníku, nebo jizvy a srůsty po komplikovaných porodech, či zákrocích… je možné, že vám dokáže pomoci kvalitní zásah metodou Vaginální mobilizace.

Naštěstí se ukazuje, že mužům se v omezené míře dá také pomoci. Možnost pozvednout močový měchýř a narovnat močovou trubici, oddálit nepříjemnou inkontinenci a prostatické potíže je tak blízko, že to myslím si, stojí za to vyzkoušet.

Některé příběhy, které jsme si na kurzu vyslechly, nám přišly až neuvěřitelně kouzelné. Neměly jsme však důvod jim nevěřit, když na našich tělech na kurzu se děly změny opravdu před očima. Slyšely jsme příběhy o babičkách, kterým bylo 80 let a chodí na „opravu“ touto technikou a zvládají se zbavit nepříjemné inkontinence. Mladé maminky po porodech mající s partnerem bolestivý styk a nyní se radují ze změn, které ony i partner zaznamenali.

A s radostí mohu přidat i svůj úspěch. Na základě získaných zkušeností na kurzu jsem paní H. pomohla od nepříjemných bolestí v břiše, které vznikly po velmi složitém odstranění vaječníků a dělohy. Měla ostré bolesti v dutině břišní, nepříjemně ji otékalo celé tělo od pasu dolů. Vypadalo to tak, že ráno šla do práce a odpoledne oblékala kalhoty o 2 čísla větší, protože byla tak oteklá, že ji vše tlačilo.

Po návštěvě paní H. zaznamenal změnu i její manžel a paní už „konečně“ přemýšlí, kdy a kam půjde čůrat. Do té doby se všechna tekutina držela v těle a močový měchýř byl zcela bez využití.

Když všechny tyto nesrovnalosti nejsou vyřešeny a neustále se prohlubují, nemívá to dobrého konce.

Vzniká napětí mezi partnery a muž může hledat útěchu jinde. Pak už se to jen veze a není daleko od nevěr, rozvodů a tahanic o děti.

Proto prosím:

„pomozte sobě a svým blízkým ve vzdělanosti“. Nemusíte hledat přímo Terezu Dvořákovou. Je nás víc, kteří se snaží naučit tuto techniku, zaznamenat zkušenosti v této oblasti a rozdávat radost kolem sebe.