Přišla mi paní na druhou masáž a se světýlky v očích mi vyprávěla, jak se konečně vyspala. Jak jí nemravenčily prsty a že si masíruje patku dlaně podle mých rad. Doma na ni prý koukají, co "nacvičuje" ale ona se nenechá odradit a pilně trénuje. 

Stejně tak byla nadšená z toho, že už ji nebolívá hlava a že si vždy promne svaly podle vzoru, který jsem ji ukázala.

Je to krásné, když se práce daří. Ráda pomáhám lidem a když vidím, že se spokojení vrací je to práce o to veselejší.

V posledních měsících se zaměřuji na páteř a prostor mezi jednotlivými obratli. Je zlváštní, kolik se toho z obratů dá vyčíst. 

Jeden přípěh je dospělého muže, který má pár let před zasloužilým odpočinkem. Je velice vitální, jen ho trápí občasné výstřely v oblasti plotének. Po "přečtení" páteře je znát, že prostor mezi nimi a velikost plotének je téměř minimální. Proto jsem ho začala protahovat způsobem, který mu nejvíce vyhovoval. Řekl, že můžeme klidně 20x.

Takže jsme intenzivně protahovali a na konci masáže se znatelně vyskytl prosor mezi většinou obtlů. Páteř se povolila a rozlilo se teplo v zádech. Muž ještě dostal doporučené cviky na udržení stavu.

Pokud pracujeme rukama a zvedáme těžká břemena, trpí lokty. Někdy ramena, nebo zápěstí.

V tomto případě jde o loket, který byl namáhaný letitou prací: zvedání těžkých kyblíků, lopat a každý den, dnem i nocí. Právě ta noc, si myslím,  je rozhodující. Protože noční směny nejsou pro zdraví našeho organizmu tím nejvhodnějším.

Tato paní navštívila celkem 6x lékaře a pokaždé získala injekci do loktu. Závratná úleva se nekonala. A tak trpěla dál, dokud jí kolegyně nenasměrovaly ke mně.

Provedla jsem ošetření Bowenovou technikou. Během několika vteřin ve dvou opakováních jsem se věnovala loktu. Toť vše.

Při další návštěvě mi paní řekla: "loket naprosto v pohodě" jen ještě tady šlacha v dlani , tady to "stehýnko" (tato šlacha totiž navazuje na tu přetíženou v loktu) takže jsme ji také ošetřili a je po problému! Z toho můžeme usoudit, že někdy málo služby udělá hodně parády. 

Tyto postupy je potřeba opakovat cca po 14-ti dnech. Ale pokud nezabíralo nic, tak toto beru za úspěch! 

Praktické návody, jak tomu můžete sami pomoci, je ve výukovém videu.

Klientka před důchodem si stěžovala, že ji bolí chodidla pod klouby prstů. Všimla jsem si, že má prsty našponované vzhůru, téměř až do kladívkovitého typu.

Promasírovala jsem jednotlivé šlachy k prstům a doporučila jí cvičení, kterým si bude prsty ohýbat dolů, směrem k chodidlu. Tímto cvičením protahuje svaly na nártu i na holeni.

Další klient, muž, který ke mně chodil na pravidelné návštěvy a s obtíží jsme našli nějaké bolavé místo, mě navštívil s krční páteří. Mimo tuto "bolístku" jsme našli citlivé paty. Bylo mi podezřelé, že za takto krátký čas si "vyrobil" tyhle neduhy. Rozebírali jsme, jaké činnosti během dne má a kdy jeho lýtka a chodidla dostávají "zabrat". 

Přiznal se, že pokud v práci pracuje, klečí na kolenou a prsty se opírá o podložku. Tímto neustálým přepínáním šlach v chodidlech trpěly jejich úpony a vytvářely se nepříjemné bolesti na patách. Svaly jsme povolili, rozbrnkali a pán slíbil, že si vyrobí klekátko (vyšší polystyren), aby měl kolena výš, než nyní má a bude mu tím příjemnější se opřít o nárt víc, než bez podložky.

Postup kterým tomu můžete pomoci i vy, najdete ve výukovém videu.

Přišla za mnou jedna zasloužilá babička, kterou v noci trápily bolesti celých dlaní. Čas od času jí ostrá bolest vzbudila. Věděla hned, že je to ztuhlost šlach v Karpálním tunelu. 

Když jsem si "půjčila" její ruce, byly ztuhlé a v zápěstí cosi nepříjemně "chroupalo". Ošetřovala jsem tedy celou část ruky, hlavně od loktu k prstům. Tam jsem probrnkávala všechny šlachy a hodně jsem působila na svaly v dlani. Když jsem se po ošetření druhé ruky vrátila k té první, "chroupání" zmizelo. Paní prohlásila, že je to lepší. Ještě jsem dále ladila dlaně, a i ty změkly. 

Není nad to, když se dílo daří. Jsem zastáncem toho, že je lepší zkusit vše pozvolna. Po dobrém a teprve když to nezabere můžeme říct, že jsme zkusili vše a můžeme dát volnou cestu nevratnému lékařskému zákroku.

Měsíc měla od zmíněných bolestí klid, až po namáhavé práci na zahradě se ji to opět vrátilo. Ale kadžý den bez bolesti se počítá.

Nedávno se mi poštěstilo, že za mnu přišel pán s potížemi pod hrudní kostí.

Popisoval to jako takové divné chvění, snad křeče u žaludku. Vyděsilo ho to a rozhodl se jít za Gastroenterologem.

Po sondě do žaludku nic nenašli... Jak by taky? začátek a konec jeho potíží byl v napjatých svalech, které nesou vrchní část břicha.

Sama jsem to zažila při pokročilém stupni těhotenství. Pokud je tělo namáháno (váhou, nebo námahou) někde se to dříve, či později ukáže. Po přebrnknutí měl pán klid, a to je důležité.

Jiný muž obdobnou bolest pociťoval každý večer, po namáhavé práci. Začalo to ode dne, kdy si narazil hrudník.

Svaly pod hrudním košem a kolem pupíku měl natolik ztuhlé, že se jejich napětí vždy připomnělo. Stačilo svaly správně "probrnknout" a byl zase jako na "novém" světě!

Mladí sportovci chtějí udělat něco pro své zdraví a ono se to vždy nepovede.

Tím, jak často stojí na svých nohách, běhají a kopou do míče se časem ukáže, kdo má jaký základ.

Základem, mám na mysli funkčnost ostatních svalů v těle. Protože nestabilita například v kotnících, achilovce a potom v kyčlích se právě tady ukazuje. A rčení: "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne". Se časem vyklube v nějakou bolest. Naštěstí je k tomu všemu cesta. Ale moje ruce nedosáhnou všude, a proto se o tyto zkušenosti dělím.

Někdy oprava těchto míst je "mládeži nepřístupná" protože třísla, která jsou až na vnitřní straně stehen jsou blízko intimních partií. Takže po vzájemné domluvě a s nejvyšší opatrností přebrnkávám Bowenovou technikou svaly uložené od stehenní kosti na sponu stydkou. Je to pro ně citlivé, ale po rozdýchání je nepříjemnost pryč. A už žádná namožená, nebo natržená třísla, dlouhé bolesti po tréninku. Ví kde mě najdou a já vím, kdy mají další zápas.!

Pracovní postupy, které jsem v tomto případě prováděla se můžete také naučit z výukového videa.

Navštívil mě mladý muž s úrazem kotníku. Skočil na tvrdý asfalt a celou svojí vahou dopadl na kotník a vymknul si ho. Po 3 úlevových týdnech a rehabilitaci měl stále omezenou hybnost, kterou doprovázela bolest. 

K čemu u něj došlo:

Kotník se prolomil dovnitř. K porušení vazů a šlach nedošlo, ale "pouze" se vnější úpony a svaly protáhly a ty vnitřní umáčkly.

Bylo tedy nutné Bowenovou technikou ošetřit vnitřní i vnější svaly a muž odcházel bez bolesti. Zní to jako pohádka s dobrým koncem. Tak nějak to opravdu bylo a jako bonus se bolest nevrátila.

Něco obdobného se stalo i mně, v pokročilém stupni těhotenství. Nerovný povrch, rychlá chůze, rozčílení a.... šup už to bolelo. Takže se slzami v očích brnkám, brnkám bolavý sval a druhý den je nožka o dobrou půlku lepší. Třetí den už nic neví. 

Tomu říkám Zázraky Bowena!