Proč jsem se rozhodla psát BLOG?

 

… abych sepsala vše, co vím!

Přesný začátek mého zájmu o bylinky si nevybavuji. Odjakživa jsme měli doma nasušené šípky na zimní čaj pro obrovský zdroj vitamínu C, květ lípy na podporu pocení, listy kopřivy na vyčištění krve a tak dále.

Naše domácí knihovna obsahovala několik herbářů, knih s léčivými bylinami, knihy od Jiřího Janči, pátera Ferdy, Marie Treben a ostatní sbírky mouder z přírody.

Lékařskou péči jsme nikdy nezatracovali, ale přírodě jsme věřili.

Její síla nám dávala naději. Díky takovému zázemí jsem na sobě pracovala a své znalosti prohlubovala. Sama jsem hledala bylinné produkty na zlepšení zdravotního stavu, zprvu jen pro sebe. Pak se ukázalo, že to zajímá i mé okolí.

 

První velký zázrak byla rýma!

Rýma byla moje „velká kamarádka“. Navštěvovala mě často a když přišla, užila si to. Takže bylo nutné s ní zatočit.

Léčili jsme ji čajem z lípových květů, vyhřátím ve vaně a poté teplou postelí. Pro inhalace jsem jako dítko využila sílu květu Bezu černého

Když rýma přešla do kašle, na hrudi jsem mívala pro vyhřátí teplé brambory a kurýrovala se v posteli.

Pomáhalo to hlavně důvěrou a silou vůle. V dospělosti jsem si našla jinou, účinnější terapii. Tu vám prozradím příště.

V průběhu hledání bylinek, jsem nad rýmou vyzrála a tak mě to navnadilo hledat dál

 

Věnovala jsem se stravování podle krevních skupin, dělenou stravou, homeopatii,  urinoterapii, seznamovala jsem se s Tradiční čínskou medicínou, hledala jsem masérské techniky – reflexní terapii, Dornovu metodu, Baňkování, moxování, pulzovou diagnostiku, Meridiánovou masáž, Reiki… je toho za ta léta spoustu.

Některé byly plné poznatků, jiné už tak radostná volba nebyla. Ale už jen atmosféra s kolegy, sdílení si zkušeností a poznatků, mě obohacovala. 

 

Jednou z nejlepších voleb mého života byla Bowenova technika.

Ta mě naprosto nadchla a doplnila mi všechny mé otázky a zároveň mě ponoukala k dalším. Její studium bylo oproti jiným kurzům delší, ale investice se vrátila mnohonásobně. Díky ní mám touhu své vědomosti sbírat a sepisovat mnohem více.

Moji klienti se mi svěřují s různými bolístky, chodí si za mnou o radu, co s tím, když je něco bolí, trápí a omezuje. Někdy jde o bolest svalů, jindy poúrazové stavy, opakované nachlazení, bolesti konkrétních míst a je už to nebaví. Chtějí přijít na to, proč je to tíží a jak to mohou vyřešit.

Zjistila jsem, že vím. Že si dokáži s ledasčím poradit a těší mě, že moje zkušenosti jsou platné i jinde. Každým dnem se moje zkušenosti rozšiřují a u mě se ještě víc prohlubují, utvrzují, nebo naopak vyvrací. Jsem taková sběrna informací o bolestech, komplikacích a úspěších lidského těla.

 

Pokud víte něco, co ostatní neví a zajímají se, je vaší povinností se o tyto informace podělit a tím pustit radost do světa. Já v sobě ucítila potřebu tyto informace sbírat, vyvracet i potvrzovat a v každém případě je předávat dál.

Nejprve jen proto, že jsem se bála o svoji paměť. Čekala jsem čtvrté miminko a cítila jsem potřebu vše sepsat. Nevěděla jsem, jaké to bude až se to malé narodí.

Jestli budu mít čas všechno aplikovat. Věděla jsem jen to, že pokud všechny svoje „Moudra“ nesepíšu, z hlavy mi to může vypadnout a já ztratím hlavní Konow how.

Tak jsem tedy seděla u počítače a psala. Přemýšlela, po bytě jsem měla papírky s poznámkami a pokud mi děti dovolily, kompletovala jsem vše v počítači. Až se narodilo moje dítě, rodila jsem další. Tentokráte to profesní.

Každé moje těhotenství, mě v něčem posunulo.

Náš první syn, jak už to s prvními dětmi bývá, mě nasměroval správným směrem. Přiměl nás odstěhovat se z paneláku a opravit domeček.  Učil mě být matkou a já zjišťovala své hranice. Život se mi změnil od začátku.

Vstupovala jsem ze své komfortní zóny a někdy s dávkou sebezapření pečovala o syna a přitom prováděla opravy domu spolu s pomocí rodiny. Opravy trvaly postupně a v tomto období přišla dcera a až jí byl rok, věnovala jsem se masážím. V každé volné chvilce následovalo studium, hledání otázek, proč tohle nefunguje a co dělat s touhle zdravotní komplikací klientů…

a než jsem se nadála, přišla moje první změna: třetí dítě. Plánované a velmi chtěné. Nechtěla jsem se však vzdát své masérské praxe. Neměla jsem žádné komplikace, a tak jsem pracovala dál.

Až jednoho dne, ve 13 týdnu těhotenství, jsem cítila, že je toho na mě moc. Když si klienty „nosím“ v hlavě domů a myslím na ně před spaním, tak to není dobře a pak mě rozbolelo břicho. Ráno mě bolest probudila už hodně silně a bylo jasné, že musím do nemocnice.

Volala jsem na všechny strany: babičce ať přijede hlídat děti a manželovi ať mě odveze do nemocnice. Pobyla jsem tam týden.

Dávali mě „dohromady“ a dle výrazů přijímajícího primáře to nevypadalo vůbec růžově. Nechápal co na ultrazvuku vidí a vůbec nevěděl, co se mnou…

Naštěstí syn vydržel. Je to kluk jak buk. Ale tenkrát mě to hodně zasáhlo.

Věděla jsem, že to zvládne. Že, přežije. Ta moje vnitřní síla byla zásadní.

 

V nemocnici jsem uvnitř sebe cítila hlásek, který říkal: „maminko, tak se rozhodni! Chtěla jsi miminko, nebo masírovat?"

 

A mě to došlo. Vždyť já ho tak chtěla a honím se tady tak, že mu to nesvědčí. Naštěstí jsem v nemocnici byla na staré budově a neměly jsme televizi. Měla jsem tak čas a prostor být zcela sama se sebou a se svým miminkem. Dokonale jsem si vyčistila hlavu a uvědomila jsem si, jak krásné je, nemít v hlavě vtíravé myšlenky.

Žádné starosti, žádné bolístky klientů, nic. Až jsem po jeho narození začala pracovat, tento stav, kdy si klienty nenosím domů, vytrval. Ještě že mi to ten můj malý tvoreček řekl.

Čtvrtý syn mě také naučil. Jeho příchod nebyl zcela v plánu a k rozběhlé masérské praxi se moc nehodil. Nicméně jsem příchod dalšího miminka brala s respektem a pracovala až do 5 týdnu před porodem. Miminko mě nijak neomezovalo, někdy jsem měla méně sil, ale to k tomu patří.

 

Toto těhotenství jsem si užila nejvíc

Mohla jsem na svém těle aplikovat vše, co jsem z masáží znala. Věděla jsem, co mě potká, až bude bříško větší a těžší. Co mě bude bolet a jak tomu předejít. Zabralo to! Vyzkoušela jsem si to a díky tomu jsem mohla pracovat tak dlouho, bez zásadního omezení. Další zkušenost, kterou můžu sdílet.

Navíc jsem uvnitř cítila, že neřeším nic, co není třeba. Miminko mi dávalo sílu vše zvládat a řešit jen přítomnost. Ještě že tak.

Když máte čtyři děti, tak síla navíc a klid v duši, se hodí víc, než kdy jindy. Obzvlášť, když k tomu chcete podnikat.

Tím, že jsem pracovala do poslední chvíle, byl porod rychlý a po něm byla i snadnější rekonvalescence. Zkrátka svaly udržované v aktivitě se zúročily.

Zkušeností, příhod a poznatků mám mnoho. Takže věřím, že když mám posluchače kolem sebe v masérně, určitě je najdu i v širším okruhu.

Jsem masérka tělem i duší, pro tělo i duši. Pomáhám lidem vrátit jim jejich pohyb bez omezení a bolesti, aby mohli pracovat, sportovat a žít tak, jak byli zvyklí. Více o mě se dočtete zde >>
Komentáře
  1. Eva Kupilíková napsal:

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.